Dnes je to přes půl roku, co jsem se vrátila z cesty. Konečně jsme se dokopala k úplnýmu dokončení článků a strašně mě bavilo vzpomínat a prožívat to celý znovu. Po návratu jsem dostávala spousty otázek. Zkusim shrnout, za co to stálo i co nebylo úplně sluníčkový..

Co mi cesta dala?

Určitě boží pocit. Boží pocit z uvědomení si sebe sama, přírody kolem nás, užívání si samoty (do tý doby jsem nebyla schopná si sama jít sednout ani na kafe!) toho, jak je naše tělo dokonalý a zvládne VŠECHNO i když si myslíte, že ne. A nejvíc… Boží pocit z toho, že jsem to dokázala!

Co nebylo zas tak skvělý?

Tak určitě bolesti všecho, záněty šlach, nespočet puchýřů atd… ALE, všechny tyhle strasti k tomu podle mě patří, protože díky nim si uvědomíte, jak jste dobrý! Navíc čím je to lepší, tím rychleji na ně zapomínáte

Uvědomila jsem si něco? 

Klasickou odpovědí na otázku, proč tam jedu, bylo „chci se naučit být sama a poznat víc sama sebe“. Myslela jsem si, jak budu sama chodit a přemýšlet nad hlubokýma otázkama svýho života. Tak tak to určitě nebylo Když jsem se nutila nad něčim přemýšlet, většinou se to odchýlilo do zapomenutých končin mozku a naskakovaly mi písničky od ohně na táborech nebo třeba i „jede jede mašinka“

Co mi dalo ale nejvíc, a až zpětně jsem si uvědomila, že i o tom to celý je, bylo potkávání nových lidí. Potkáte úplně cizího člověka, vůbec se nebojíte ho oslovit, je na stejný vlně, máte něco společnýho a jelikož víte, že ho pravděpodobně už neuvidíte, když nebudete chtít, je tam takovej zvláštní pocit, kterej vám dovolí se tomu úplně cizímu člověku otevřít. Bezprostředně, beztrestně… A je to TAK uvolňující!!! Ze všech rozhovorů se pak vezmou střípky rozumů a názorů na různý věci a díky tomu vám to pak v hlavě cvakne. A to je podle mě TO prozření…

Trénovala jsem?

Ne! Nějaký plán určitě byl, ale vykašlala jsem se na to a vůbec to nevadilo. Potkala jsem lidi, co fakt trénovali chůzi třeba 3 měsíce, ale přijde mi to zbytečný. Prostě si jdete svym tempem a hotovo. Důležitý je si to UŽÍT!

Jak jsem mohla jít měsíc? 

No.. Když jsem v létě nastupovala do práce, rovnou jsem řekla, že během následujícího roku bych chtěla delší dovolenou na měsíc, jestli to bude problém. Naštěstí nebyl a tak jsem mohla jet. Finančně celá cesta nevyšla až tak draho, v článcích jsem se snažila poukázat kolik cca jsem utratila, ale samozřejmě kafíčka a dortíčky jsem si nepočítala. Vůbec jsem se neomezovala, chtěla jsem to prožít a to nehledě na finance. Nejvíc jsem pak samozřejmě utratila za poslední týden v Santiagu a Portu, kdy bylo drahý hlavně ubytko i když jsem bydlela v hostelu.. Celkově pak počítám, že to vyšlo asi na 22tis se všim všudy i s letenkou..

Co si (ne)zabalit? 

V prvním článku jsem psala, co jsem si všechno zabalila. Z těch věcí zpětně bych si vzala míň oblečení Postupně jsem stejně všude něco tak nějak nechávala. Ono to minimum fakt stačí. Když tak na ten obsah krosny koukám nepoužila jsem MANA, nebo spíš sporadicky a spíš z pocitu „když jsem se s tim táhla, tak to budu jíst“, protože nedostatek jídla fakt neni. Po cestě jsou ty café a ve větších vesnicích či městech supermarkety.. Jako nezbytný věci jsem vyhodnotila: opalovací krém a kšiltovku, masku na oči na spaní, špunty do uší a nějakej protizánětlivej a protibolestivej gel (Voltaren/Ibalgin).

Jak byla cesta značená?

Byl trošku rozdíl mezi cestou do Porta a z Porta. Ale stalo se mi jen jednou jedinkrát, že bych fakt zabloudila a to bylo v lese a z vlastní nepozornosti. Pár přešlapů sem tam se stane, ale na cestu se dostanete zpátky poměrně snadno. Všude jsou žlutý šipky nebo mušle a i místní jsou hodní a pomůžou..

Co mi hodně pomáhalo i s plánováním a časovym rozvrhem je tahle modrá knížečka, běžně dostupná při koupi kredenciálu kolem 13e. Taky jí prodává pan „albergák“ v Alpriate. Je to mapa s rozvrhem café po cestě, albergue, hotelů atd atd atd. Prostě fakt strašně užitečný.

A nakonec? Nakonec bych cestu všem doporučila nezáleží na věku, kondici ani jazykový vybavenosti. Cestu si užívejte, vychutnávejte všemi smysly (jo i jinýma než chuťovýma buňkama ), rozněžněte se nad výhledem, žasněte nad svym najednou výkonnym tělem, nenechte si to zkazit bláznama, který chodí jak o závod a ráno vás za tmy budí….

Prostě běžte!!!

Vaše T.

P.S.: Kdyby vás ještě něco napadlo, co vás zajímá určitě mi napiště do komentů, všechno ráda zodpovim