Vycházim zase v 7 ráno. Je to ideální, protože takhle vždycky stíhám krásnej výhled na východ Slunce. A to je prostě boží! Tentokrát ho zachytávám na mostě hned, jak jsem vyšla z města, na mostě nad řekou, kde se camino stáčí do pole. Tady si pouštim nejvíc inspirující a nabuzující písničku do uší (https://www.youtube.com/watch?v=49I6JrUnSQg kdybyste taky potřebovali našlápnout. Doporučuju hlavně řvát nahlas tu pasáž “ I AM MY INSPIRATION“ 😀 ) a šlapu skrz pole. Poprvé vidim raka, kterej hned jak si ho začínám fotit proti mě začíná zbrojit 😀

10 km procházit po polích, vesničkách a silnicích. Vše bylo ok, dokud nezačal jeden z nejtěžších úseku celýho camina. Začalo být zase vedro a já se dostala k úseku, kde skončily vesničky s fontánkama vody a začala jen a jen polní cesta. Což by se zásobama vody byla docela i paráda (nehledě na to, že jsem zase nepotkala stín). Já o tomhle 12 km dlouhym úseku bohužel nevěděla a neměla dostatek vody do tohohle horka. Tady jsem si hrozně nadávala, proč to vlastně jdu, že to je blbost atd atd. A to jsem vždycky takovej sluníčkář 😀 Byla jsem v takovym stavu, že se mi chtělo už hrozně brečet, ale prostě to nešlo, jak jsem byla dehydratovaná. Dokonce jsem se já, JÁ – nejvíc potící člověk světa – nepotila. Takže když jsem to konečně došla k silnici a doufala, že tam už konečně někde najdu vodu, zhroutila jsem se na zem a bylo mi fakt blbě a byla vyčerpaná. Nebyla jsem jediná. U silnice jsem potkala mladej pár (! první mladí), kteří na tom byli úplně stejně. Naštěstí tam byl stín, takže jsem se snažili chvilku odpočinout. Pak přišla naše spása – Australanka Irma nás zachránila, protože měla zbytek vody a byla tak hodná, že se s náma podělila!

Díky novýmu přílivu energie jsme se vydali zase na cestu. Bohužel poslední 2 km dnešní etapy bylo do docela prudkýho kopce. Ale jak se řiká – ve všem špatnym hledej něco dobrýho. A tak se v půlce kopce se objevily fontánky (sice s nepitnou vodou) a s nádržema! S párem jsme se tam hned usadili a osvěžovali až skoro koupali v těch nádobách 😀 Aspoň byla sranda!

Santarém je městečko, který je známý svojí vyhlídkou „portas de sol“, taky tady jsou všude krásný kostely a boží market, který je obložený dlaždičkama. No krása! Do centra města jsem dorazila už sama a hledala albergue. V prvním supermarketu jsem si koupila odměnu za dnešní výkon – 2 litry vody a plechovku Sprite o který jsem snila celou cestu 😀 Takhle lahodně zvuk otevírající se plechovky ještě nikdy nezněl 😀

Hned na kruháči v centru města je kostelík, kde sídlí taky albergue. To sem jen píšu pro budoucí poutníky, protože já to přehlídla a prošla si ještě město než to albergue našla 😀 Je to klášter, kde vás ubytujou za 5e a maj wifi! Dostala jsem postel v 3 lůžkovym pokoji, kde nemáme tu palandy! Příjemná změna! Vybrala jsem si teda postel, ale po chvilce jsem slyšela zvláštní zvuky. Zezačátku jsem si myslela, že mi jen vrže postel, ale bylo to furt divnější. Pak jsem si myslela, že mám pod postelí myš. Ale tam nic nebylo! Nakonec jsem usoudila, že mi něco žere postel a je to v matraci!!! Takže jsem si vzala jinou postel a doufala, že se to nebude rozmnožovat 😀 No co vám budu řikat. Ráno mi to kousalo i tu druhou postel 😀

Na ubytovně jsem zase potkala všechny známí z Azambuji a tak jsme šli na večeři. Našli jsme jen nějakou trochu víc fancy restauraci, kde jsem si dala Francesinhu, což je typický jídlo pro Porto, ale měla jsem hlad a četla jsem, že to je hodně sytý 😀 Na jídlo jsme teda čekali asi hodinu, ale stálo to za to! Dostala jsem několika patrový sendvič plněný masem, sýrem, šunkou a buřtíkem v nějaký speciální omáčce. Nedalo se to sníst 😀 Takže jsem byla spokojená! S vodou jsem nakonec platila 12e.

Znavený cestou a jídlem jsme šli spát, já s chroupajícím doprovodem vedle hlavy…

Dnes ušlápnuto : 35,2km

Dnes utraceno: 5e albergue, 12e večeře, 4e supermarket

rak!

Sahara!

Naše spása!

 

Albergue s kostelem

 

Francesinha!