Jednoho dne jsem se dočetla o Svatojakubské cestě. Už si ani nepamatuju jak, od koho nebo jak to ke mne přislo, ale přišlo. Jak se říká „camino ti do života přijde samo“. Jakmile jsem o tom zaslechla poprvé už se to na mne valilo ze všech stran až se mi vnuknul pocit, že prostě musim jet. Zásadní cíl v tom nebyl, jen jsem věděla, že musim.

Camino de Santiago neboli svatojakubská cesta je pouť, původně určená pro věřící, kteří putovali pěšky z prahu svého domu až do Santiaga do katedrály. Dnes je to spíš o nalezení sama sebe, dumání o svym životě či dokonce i za účelem zhubnutí 😀 Každý má prostě svůj důvod… Pro mě to bylo hlavně překonat sama sebe na cestě dlouhý přes 700km a zároveň poznaní sebe sama, protože poprvé pojedu na tak dlouho dobu sama. Což je teda dost děsivý 😀

Mezi moje přípravy patřilo samozřejmě koupení letenky, což neni taková prča hele, myslela jsem si, že když je to kousek, že to nebude taková starost, ale najít letenky pod určitou cenu byl trochu boj. Hledala jsem tentokrát přes Kiwi.com a koupila jsem pak ideální lety – Praha-Lisabon a zpátky Porto-Milán-Praha (se zavazadlem, který stálo 1800,- mě letenka vyšla na 6000,- bez pár korun) celkově na 29 nocí. To znamená ujít denně cca 30km 😀

Takže další věcí bylo se trochu potrénovat, v plánu je přes prázdniny nachodit co nejvíce km po ČR, ať nemám stresy, že bych tolik neušla (s krosnou na zádech pak budu stejně mluvit jinak :D). Na skvělý dokumentování celý cesty (i těch dalších) jsem si koupila GoPro session (Alza 5000,-), MANA (prášek s olejíčkem co se smíchá s vodou a tadá – je z toho vydatný jídlo, 1700,-) pro případy nouze a dál kvalitní boty. O těch jsem si načetla poměrně dost a nejvíc lidí se shodlo, že jedny z nejpohodlnějších a nejkvalitnějších jsou Salmon boty, já koupila trochu vyšší, protože mám vratký kotníky, ale prý by stačily i nízký = lehčí. Nakupuju mraky náplastí, měsíčkovou mast (odpuzuje vodu, prý mazat každý ráno, jako prevenci na puchýře).

Do krosny přihazuju:

2x triko s kratkym rukávem, 1x s dlouhym rukávem, 1x tenkou mikinu, 1x nepromokavou bundu, 1x trenky, 1x dlouhý legíny, 2x sportovní podprsenku, 1x tílko, 4x kalhotky, 1x pyžamo, 1x plavky, žabky do sprchy, kšiltovku a 2x kvalitní ponožky (dobrý výběr mají na Hanibal)

Z drogerie kartáček a pastu (mini), do naplňovacích cestovních láhviček šampon, kondicioner, roztok na čočky, sprcháč, vlhký toaletní papír, deodorant, opalovací krém, tubu pracího prášku na cesty z DM.

Dál deník (totální nutnost!), knížky jsem byla nucena vyhodit :(, z elektroniky mobil s nabíječkou, externí nabíječka, GoPro s nabíječkou. Pak masku na oči na spaní a špunty do uší. Velkou láhev na pití, což byl nejkrásnější dárek k narozeninám od kamarádů, kam mi všichni napsali nějaký vzkaz, abych nikdy nebyla sama <3 (takže mám 2 láhve – jedna ještě z MANA, dohromady na 3 l) a pytlík oříšků.

Další kosmetikou nebo něčim dalším svoje záda nezatěžuju. Goal je dostat se pod 12 kg. A to se podařilo! Po vyhození knih mam 11kg, takže docela slavim 🙂

Informace o cestě samotný jsem nechtěla hledat do podrobna, aby to mělo kouzlo, ale koupila jsem si jednu noc v hostelu v Lisabonu (Nicely hostel 8e/noc) a napsala si pár míst, kam bych chtěla zajít v Lisabonu i v Portu.

Čím víc se to blíží, tím víc se těšim, ale i bojim. Nervozita stoupá a já si sama sebe tak nějak úplně nedokážu představit úplně samotnou… Tak mi držte palce, zítra ráno letim !

T.