Černobyl
Černobyl, místo které je teď extrémně skloňovaný pro jeho znovu obnovenou popularitu díky seriálu HBO. Není divu, to, co se tehdy stalo bylo šílený a je jasný, že to táhne lidi.
Než jsem sem jela, četla jsem před několika lety knihu „Modlitba za Černobyl“, což je vlastně sbírka příběhů lidí, kterých se to nějakým způsobem týkalo a dotklo. Úplně přesně i pamatuju, že jsem ji poprvé otevřela cestou na letiště v autobusu a hned první příběh byl o mladym páru, on hasič, který jako první jel hasit na místo a tedy si jel pro jasnou smrt. Dost jasně si pamatuju, jak jsem se neudržela a brečela v tom přeplněnym buse (a musela vypadat jak totální šílenec), když se s nim loučila v nemocnici a z něj šli cáry kůže. Jo, je to ten samej příběh, který použili i do seriálu.
Nijak extra jsem nikdy netoužila to tu vidět, ale prostě nám to nějak vyšlo a tak jsme se sem s A. dostaly 🙂
Jelikož do oblasti se nedá moc dostat samostatně, ale jen se zájezdem (což upřímně nesnášim a tenhle výlet mě opět přesvědčil, že příště už fakt ne). Koupily jsme ho přes SoloEast travel za cca 2100kč, což bylo nejdoporučovanější a i jedno z nejlevnějších. V ceně je doprava, administrativní poplatky a oběd.
Je to tu rozdělený na 2 zóny od výbuchu, tzn. vjezd i výjezd do první zony je v pohodě, dostanete tu dozimetr a podepíšete, že když při výjezdu budete pípat pro zvýšenou radiaci tak už vás ven nikdy nepustí 😀
První zastávkou byla ještě docela zachovalá vesnička, kterou jsme si mohli procházet:
bývalá sámoška 
O vesnici vedle byla i školka, kde to působilo všechno tak nějak hrozivěji…
ukázka, že nejvíc radiace je v zemině 
Pak jsme dojeli do samotnýho Černobylu, kde dneska lidi normálně žijou a pracujou a není to nijak nebezpečný. Dostali jsme tu docela dobrej oběd (kuře se salátem, bramborem) a vyjeli do zony 2 k elektrárně. Původně tu chtěli postavit snad 14 reaktorů, proto reaktor vedle byl ještě rozestavěnej. Ostatní reaktory po havárii fungovali dál, poslední skončil pracovat nedávno.. V buse cestou z Kyjeva nám promítali různý dokumenty o tom, jak to tu pak likvidovali a taky ukazovali, jak stavěli novej kryt a že ten se asi za 50 let zase zničí tou radiací a bude se muset postavit další, větší a tak už asi napořád! Hrozně zajímavý věci nám průvodci řikali, oba mluvili skvěle anglicky a odpovídali na všechny otázky.
Co mě ale hodně štvalo byli spolucestující. Nejen, že absolutně nerali v úvahu, že necestujou sami a že by nemuseli řvát na celý autobus, ale mohli si aspoň uvědomit, KDE jsou a CO se tu stalo za tragédii a podle toho se chovat. Místo toho tu jeli selfíčka ve velkym a ještě se k tomu oblíkali, aby to vypadalo nebezpečněji a asi i víc cool… :/
Po zastávce u reaktoru byla další u „červenýho lesa“, což je místo, který to schytalo nejvíc a dodnes se tam nesmí, protože tam jsou šílený hodnoty radiace.
elektrárna 
pomník a kryt nad vybouchlým reaktorem 
značka před červeným lesem 
naši průvodci 
Jedni ze selfíčkovejch blbek
Hned u toho se vjíždí do Pripiat – v tý době nejvíc moderního městečka pro mladý lidi s dětma. Byla tu práce, nový byty, první supermarket v celym SSSR (!) a mělo to tu mít zářnou budoucnost. Teď je to tu vybydlený, smutný, zarostlý a asi taky nejznámější pro známý fotky odsud.
Tak nějak jsme si to tu procházeli, došli jsme i do známýho lunaparku, kde v jednom z vozíčků na ruskym kole je radiace kolem 250 rentgenů! Nakonec nás vzali do místního bývalýho café u vody, kde to muselo být krásný. Tím, že lidi při evakuaci nechali věci v bytech a někteří i otevřený okna, všechno bylo kontaminovaný. Tak to pak při vyklízení všechno vzali a „pohřbili“ na ostrůvek právě u tý vody. Dodnes na tý hromadě nic neroste…
Pripiat 
TEN vozíček 
ostrov s věcma po evakuaci 
Černobyl 
prohlídka při výstupu
Cestou zpět do Kyjeva nás vzali ještě někam doprostřed lesů, kde byla obrovská Duga, prý špionský místo, ale nepovedený, protože to je obrovský a hlasitý (mělo to být na zjišťování prolítajících letadel a podle toho pak začne dělat zvuky) 😀 Nevim, mě to nijak nezaujalo. Při výjezdu z každý zony jsme museli projít takovym strojem, jestli na sobě nemáme něco radioaktivního (kamínky, zem…) a to bylo vše.
Příště už nikdy, je tu ošklivý atmosféra, zájezdy všude kam se podíváš a celkově jsem byla spíš zklamaná… Nevím.. Vesničky i město bylo už hodně zarostlý a začíná být nebezpečný se pohybovat uvnitř, takže to nejzajímavější se vidět nedá..