Gruzie je země všeho.. Má hory, kopce, kostely, moře, pláže, teplo i zimu… Všechno! A já se zamilovala už z letadlo, kdy jsme letěli nad Černým mořem a už z dálky skrz oblaka vykukovaly vysoký zasněžený hory. Jelikož jsme letěli ještě před spuštěním levných letenek do Kutaisi, letěli jsme s Georgian airways za 4,6tis z Prahy do Tbilisi, což se nám hodilo kvůli báglům, který jsme mohli odbavit a zároveň jsem si užívala po dlouhý době jídlo (ne moc dobrý 😀 ) v letadle. Ale víno dobrý že jo 😀

V Tbilisi jsme si předem rezervovali airbnb za 900kč na 2 noci, byt byl obrovskej a hned vedle opery, to znamená přímo v centru. Co mě překvapilo hned na první dobrou bylo, že tady neexistujou přechody, jako občas na ně někde narazíte, ale abychom přešli rušnou ulici museli jsme hledat asi půl hodiny podchod. Na večeři jsme byli v restauraci Pasanauri, kterou určitě doporučuju, udělali jsme si takovou hostinu, chtěli jsme hned ochutnat všechno. Začali jsme lilkama s oříškovou náplní do kterých jsem se okamžitě stala blázen. Něco tak dobrýho jsem jedla jen málokdy. Naštěstí to chutnalo úplně stejně i mojí kamarádce a spolucestovatelce A. a tak se lilky staly našim indikátorem kvality a ceny v každý restauraci, kam jsme vkročily 😀 Pokračovaly jsme výbornýma knedlíčkama plněnýma sýrem a grilovaným jehněčím – takovej šašlik. Jelikož jsme měly super náladu našly jsme si kousek  od našeho ubytování Dive bar, hrozně cool a hipster bar s rockovou muzikou a levnym pivem. Další den jsme už vyšli na obhlídku hlavního města, začaly jsme snídaní v ještě neotevřenym supermarketu (ano na to jsme přišly až pak, že ještě nemaj otevřeno 😀 ) prošly hlavní třídou, daly si chachu – typický panák, co chutná jako čistej líh a došly do starýho města. Nově je tu postavená křivá věžička s hodinama, což je teda loutkový divadlo, ale zároveň nová atrakce. A je to moc cute! Pak jsme prošli mostem ve tvaru vložky, koukli do kostele ze 4.století, poobědvali chačapuri – chleba se spoustou sýra a občas i žloutkem, a vyšli nahoru na vyhlídku k matce Gruzie a odtamtud sjely zipline (30 GEL) do botanický zahrady. To bylo dost super, jen maličko krátký 😀 Odpoledne jsme se naložily do sirných lázní, kde jsme si pronajaly pokoj a odpočívaly (39 GEL).  Jelikož jsme prošli všechno, co jsme chtěli, začali jsme se víc flákat cestou na nejnovější a zároveň největší kostel – kostel Tří svatých. Tam zrovna probíhal pohřeb několika vojáků a my přišli ve chvíli, kdy jeli s rakvema. Ne moc příjemnej pocit teda.. Kostel vevnitř teprve dodělávají a vymalovávaj, takže zatím působil dost hole.. Cestou dolů jsme potkali trhy, koukali jsme, jak se pekař při tradičním způsobu pečení chleba zanoří do pece skoro do půlky těla, ochutnali místní oříšky namočený v takový pendrekový hmotě s různýma příchutěma a kochali se. K večeři jsme si zopákli chačapuri a lilek samozřejmě a víno (30GEL). Trochu víc vína teda, takže cesta zpátky byla velmi vtipná, protože jsme se často ztráceli 😀 Další den jsme jeli maršutkou do Jerevanu, ale o tom zas v dalším článku Arménie.

Po návratu z Arménie a Náhorního Karabachu jsme se opět vrátili do Tbilisi, jako výchozího bodu skoro všech cest po Gruzii. Dostali jsme doporučení, že nedaleká Mskheta stojí za návštěvu. Jelikož jsme přijeli docela brzo, tak jsme nasedli na maršutku a jeli se tam podívat. Cesta trvá necelou půl hoďku a stojí 1 lari. Město bylo dost zklamání, bylo hrozně turistický, a vlastně je to jen taková vesnička a jeden velký kostel… No tak jsme si tu dali aspoň oběd – lilky, milion chinkali s hovězím a koriandrem a druhý s jehněčím a místní pivo. Prošli jsme se kolem kostela a jeli zpět do Tbilisi, kde jsme nasedli na maršutku směr Kazbegi (10GEL).

Cesta trvala asi 4-5 hodin a byla krááásná! Jede se skrz Devil´s valley, kde jsou lyžařský střediska a vypadá to tam jak v Rakousku. Ale jsou vidět i vodopády, celoroční sníh a sirný prameny. Nakonec se kousek sjede dolů, kde už je město Stepancminda. Na offline mapách jsme si našli ubytko guesthouse za 20GEL/noc za osobu s krásným výhledem na okolní hory. Na večeři se nám nikam nechtělo a tak jsme snědli darovaný Twix a donut, jaká zdravá životspráva 😀 Ráno jsme se chtěli víc posilnit na dnešní výšlap a tak jsme si v místním café dali vajíčka, zelenina s koriandrem, sýr, pečivo, jogurt a kafe za 10GEL. Dnešní cíl byl asi nejznámější kostel Gruzie – kostel nejsvětější trojice, který leží na kopci. Docela vysokym kopci. Je to pár kilometrů, ale převýšení vysoký, takže to pár hodin zabere. Hned od začátku se jde do kopce, kolem polorozpadlý věžě a pak cestičkou pořád nahoru. Jakmile se objevil první výhled na kostelík hned se šlo úplně jinak, lehce. Nahoru jezdí lidi i taxíkama, což dost hyzdí výhled, ale s vyplavenýma endorfinama z výšlapu mi to ani tolik nevadilo. U kostele jsme si dali zaslouženou čokoládu a šli objevovat okolí. Na pláni před kostelem jsme viděli krávu porodit tele a tak to byla dost dlouhá zábava strávená čekáním až začne malý chodit. Vyhlíželi jsme nedaleký ledovec Kazbeg a fotili o stošest. Cestu dolů jsme si vybrali tu vůbec nejhorší. Hrozně příkrou dolů, ale aspoň byla sranda a dobrodrůžo. Dole jsme objevili na rozcestí super restauraci s potůčkem, dali jsme si pivo a čišník/majitel nás hned pozval, že má večer narozeniny ať se k němu a jeho kámošovi večer přidáme na karaoke, který tu pořádají. Jelikož už při jídle nám strkali panáky něčeho moc dobrýho, co chutnalo jako kafe a odcházeli jsme rozjařený, plán na večer byl jasnej. K obědu jsme si dali česnekový kuře (vynikající) a místní typ chačapuri, kdy sýr byl uvnitř takže to vypadalo jako tortilla. Večer dopadl trochu na karaoke trochu divoce a tak jen doporučuju zajít do Cozy Corner na jídlo či panáka 😀

Druhý den jsme jeli do Tusso valley. Jelikož jsou tady strašně, ale strašně drahý taxíky a nejezdí tu maršutky nikam jinam než do Ruska nebo zpět do Tbilisi, zvolili jsme sdílenou dopravu za 30GEL/os. Zařídili jsme si to skrz v turistickym centru vedeným Poláky. Jeli s náma 2 polský páry a potkali jsme se tu i s českym párem. Odvezli nás na začátek 22km cesty a vrátí se pro nás asi za 5 hod. Zezačátku cesty nám bylo ještě trochu blbě a tak jsme se šourali. Když jsme ale došli k bodu kdy se před náma otevřelo celý nádherný údolí, chytla jsem druhou múzu a svět byl najednou zas krásnej. V celym údolí je jen pár domečků, kde bydlí pastevci a dva kláštery – jeden pro chlapy a druhý pro ženský. Bylo to tu DOKONALÝ! Na konci údolíčka byla zborcenina, ale ta už oficiálně leží nějakym kouskem v Rusku, ale většinou vás tam vojáci pustí.. Procházka to byla fakt příjemná a já z toho celýho obrazu byla zas naměkko. Po návratu do města jsme běželi na maršutku zpět do Tbilisi a v 8 už jsme tam byli. Taxíkem jsme sjeli na nádraží (7GEL) a koupili si jízdenku na noční vlak do Batumi.

Přímořskýho městečka, který v létě děsně žije. Prostě takovej náš Mácháč 😀 Hrozně jsme se těšila na moře a očekávala teplo po horských teplotách. Noční vlak bylo zklamání, od začátku se nám to zdálo nějaký levný (18GEL), ale neřešili jsme to. Když se řekne noční vlak tak si představim lehátko na spaní, ale ne v Gruzii, byl to normální vlak, takže 5hodinová cesta byla takhle docela peklo. Ještě když naproti vás sedí šílenej pán, vy spíte s hlavou na stolku a on to od vás odkouká a tim pádem vám chrápe do vlasů. Příjemný 😀 Z vlakovýho nádraží jsme šli takovou pěknou cestou podél moře pěšky do centra, kde jsme si našli hostel Blacksea 20GEL/os. Ubytovali jsme se, dali sprchu a okamžitě usli 😀 Když jsme se vzbudili byl čas oběda a tak jsme šli hledat naše oblíbený lilky 😀 Dali jsme si je a k tomu místní specialitu sion – těsto se sýrem, vypadalo to jako sladký palačinky se skořicí, ale bylo to moc dobrý. Poprvé jsme tu taky ochutnali estragonovou limču, kterou tu všichni milujou, ale má jedovatou zelenou barvu, jako naše zelená. A teda ani nic moc. Pak jsme si prošli bulvár, je tu známá socha „Nino a Ali“ podle knížky, kdy tihle hrdinové byli do sebe zamilovaní, ale ona byla křesťanka, on muslim a ta láska byla zakázaná. Nakonec je zabili. A pak postavili tuhle sochu 😀 Proč to ale řikám, ja na sochy moc nejsem, ale tahle mě fakt bavila! Ona se totiž hýbala – kroužili kolem sebe pak si dali pusu a nakonec sebou projeli, že se propojili. Bylo to hrozně pěkný! Pokračovali jsme po bulváru, ochutnali konečně čerstvou šťávu z granatovýho jablka a vyšli do milenecký věže s výhledem na celý Batumi a moře, zatím co se kocháte tak kolem slyšíte muchlující se páry, proto milenecká 😀 Batumi je celkově takový zvláštní město, všude jsou vysoký hotely, zároveň krásný evropský uličky se stromama a kavárničkama a pak tu je hotel s ruskym kolem skoro na vrcholu baráku 😀 Bizár 😀 Jelikož mají Gruzínci hodně, hodně rádi lanovky, ani teda jedna nemohla chybět. Poprvé jsme na ní ale nasedli a nechali se vyvézt na kopec s výhledem na celý město a restaurací. Dali jsme si tu ledový kafe a shishu a byli fakt moc spoko. Taková pohodička.. Na večeři jsme si dali ostri – takovej gruzínskej guláš. A protože se nám tu moc líbilo, zůstali jsme ještě jednu noc. Skoro celý den jsme leželi na pláži, k obědu si na vařiči udělali supr bulgur, udělali si kámoše psa – Bobíka číslo 2872464 😀 Jo a taky jsme vykoupali! Sice to bylo dost ošidný protože všude byly medúzu, ale zvládla jsem to bez újmy. Poslední večer jsme strávili v restauraci Old boulvard, hrozně nás překvapila, vypadala hrozně luxusně, ale ceny byly normální, na začátek jsme jako pozornost dostali kafe a sušený ovoce. Pochutnali jsme si na lilku, nějaký směsi opečenýho masa a čerstvý ryby, popíjeli víno a poslouchali klavír. Fakt super! Platili jsme za všechno 100GEL, což je víc, ale to bylo těma vínama, ups 😀

Další den jsme se dopravili maršutkou zpět do Tbilisi (20GEL).  Přežrali se na poslední večeři, ale konečně jsme ovládli způsobem jezení chinkali – musí se nakousnout, vysát šťávu a teprve pak sníst, ale bacha, nejíst stopku za kterou se to drží. Jak vidíte je to složitej proces, proto to trvalo nějaký 3 týdny 😀 V hostelu jsme byli s kamarádama z Nizozemska. Na doma jsme s A. každá koupily flašku vína a oni jednu taky přinesli, a tak místo abychom je dovezli domů, tak jsme je všechny vypili 😀

A tak bych na konec chtěla říct, že Gruzie je skvělá země, byli jsme tu kratší dobu než jsme chtěli, viděli jen zlomek země, ale všichni tu na nás byli moc milí. Jídlo je tu neskutečný. Hory úžasný a moře studený 😀 Každopádně tu začíná být čím dál víc turistů ve srovnání s Arménií a tak to pro nás občas byl nepříjemný šok – viz. Mskheta.

Co ochutnat:

1. badridžani – lilky !!!! nejlepší z nejlepšího!! Teda ne pro alergiky na oříšky 😀
2. chinkali – plněný knedlíčky masem/sýrem
3. chačapuri – chleba se sýrem a žloutkem, super na kocovinu nebo velkej hlad
4. shkmeruli – česnekový kuře, který přinesou ještě bublající, výborný s domácím chlebem