Dnes je to přes půl roku, co jsem se vrátila z cesty. Konečně jsme se dokopala k úplnýmu dokončení článků a strašně mě bavilo vzpomínat a prožívat to celý znovu. Po návratu jsem dostávala spousty otázek. Zkusim shrnout, za co to stálo i co nebylo úplně sluníčkový..

Co mi cesta dala?

Určitě boží pocit. Boží pocit z uvědomení si sebe sama, přírody kolem nás, užívání si samoty (do tý doby jsem nebyla schopná si sama jít sednout ani na kafe!) toho, jak je naše tělo dokonalý a zvládne VŠECHNO i když si myslíte, že ne. A nejvíc… Boží pocit z toho, že jsem to dokázala!

Co nebylo zas tak skvělý?

Tak určitě bolesti všecho, záněty šlach, nespočet puchýřů atd… ALE, všechny tyhle strasti k tomu podle mě patří, protože díky nim si uvědomíte, jak jste dobrý! Navíc čím je to lepší, tím rychleji na ně zapomínáte 😀

Uvědomila jsem si něco? 

Klasickou odpovědí na otázku, proč tam jedu, bylo „chci se naučit být sama a poznat víc sama sebe“. Myslela jsem si, jak budu sama chodit a přemýšlet nad hlubokýma otázkama svýho života. Tak tak to určitě nebylo 😀 Když jsem se nutila nad něčim přemýšlet, většinou se to odchýlilo do zapomenutých končin mozku a naskakovaly mi písničky od ohně na táborech nebo třeba i „jede jede mašinka“ 😀

Co mi dalo ale nejvíc, a až zpětně jsem si uvědomila, že i o tom to celý je, bylo potkávání nových lidí. Potkáte úplně cizího člověka, vůbec se nebojíte ho oslovit, je na stejný vlně, máte něco společnýho a jelikož víte, že ho pravděpodobně už neuvidíte, když nebudete chtít, je tam takovej zvláštní pocit, kterej vám dovolí se tomu úplně cizímu člověku otevřít. Bezprostředně, beztrestně… A je to TAK uvolňující!!! Ze všech rozhovorů se pak vezmou střípky rozumů a názorů na různý věci a díky tomu vám to pak v hlavě cvakne. A to je podle mě TO prozření…

Trénovala jsem?

Ne! 😀 Nějaký plán určitě byl, ale vykašlala jsem se na to a vůbec to nevadilo. Potkala jsem lidi, co fakt trénovali chůzi třeba 3 měsíce, ale přijde mi to zbytečný. Prostě si jdete svym tempem a hotovo. Důležitý je si to UŽÍT!

Jak jsem mohla jít měsíc? 

No.. Když jsem v létě nastupovala do práce, rovnou jsem řekla, že během následujícího roku bych chtěla delší dovolenou na měsíc, jestli to bude problém. Naštěstí nebyl a tak jsem mohla jet. Finančně celá cesta nevyšla až tak draho, v článcích jsem se snažila poukázat kolik cca jsem utratila, ale samozřejmě kafíčka a dortíčky jsem si nepočítala. Vůbec jsem se neomezovala, chtěla jsem to prožít a to nehledě na finance. Nejvíc jsem pak samozřejmě utratila za poslední týden v Santiagu a Portu, kdy bylo drahý hlavně ubytko i když jsem bydlela v hostelu.. Celkově pak počítám, že to vyšlo asi na 22tis se všim všudy i s letenkou..

Co si (ne)zabalit? 

V prvním článku jsem psala, co jsem si všechno zabalila. Z těch věcí zpětně bych si vzala míň oblečení 😀 Postupně jsem stejně všude něco tak nějak nechávala. Ono to minimum fakt stačí. Když tak na ten obsah krosny koukám nepoužila jsem MANA, nebo spíš sporadicky a spíš z pocitu „když jsem se s tim táhla, tak to budu jíst“, protože nedostatek jídla fakt neni. Po cestě jsou ty café a ve větších vesnicích či městech supermarkety.. Jako nezbytný věci jsem vyhodnotila: opalovací krém a kšiltovku, masku na oči na spaní, špunty do uší a nějakej protizánětlivej a protibolestivej gel (Voltaren/Ibalgin).

Jak byla cesta značená?

Byl trošku rozdíl mezi cestou do Porta a z Porta. Ale stalo se mi jen jednou jedinkrát, že bych fakt zabloudila a to bylo v lese a z vlastní nepozornosti. Pár přešlapů sem tam se stane, ale na cestu se dostanete zpátky poměrně snadno. Všude jsou žlutý šipky nebo mušle a i místní jsou hodní a pomůžou..

Co mi hodně pomáhalo i s plánováním a časovym rozvrhem je tahle modrá knížečka, běžně dostupná při koupi kredenciálu kolem 13e. Taky jí prodává pan „albergák“ v Alpriate. Je to mapa s rozvrhem café po cestě, albergue, hotelů atd atd atd. Prostě fakt strašně užitečný.

A nakonec? Nakonec bych cestu všem doporučila nezáleží na věku, kondici ani jazykový vybavenosti. Cestu si užívejte, vychutnávejte všemi smysly (jo i jinýma než chuťovýma buňkama 😀 ), rozněžněte se nad výhledem, žasněte nad svym najednou výkonnym tělem, nenechte si to zkazit bláznama, který chodí jak o závod a ráno vás za tmy budí….

Prostě běžte!!!

Vaše T.

P.S.: Kdyby vás ještě něco napadlo, co vás zajímá určitě mi napiště do komentů, všechno ráda zodpovim 🙂