Albergue nám otevírají „až“ v 6:30, ale už jsem od ostatních nakažená a tak jsem v 6:30 už taky skoro ready a snídám. Pak ve skupince vycházíme společně a procházíme městem, já se trhám a jdu se podívat ještě na východ Slunce do Portas do sol, kde je úplně boží výhled na okolní krajinu.

Odtamtud se jdem pěknym krpálem dolů, což není úplně příjemný na kolena. Pak se cesta stáčí do vinic, kde doháním mojí skupinku. V první vesničce si dáváme kafe a já dál pokračuju s Keithem, který nasazuje tempo. Za vesničkou je cesta pak zase prašná, procházíme nějaký starší mosty mezi kukuřičnými poli. Když jsme z polní cesty vyšli na silnici, sedáme si do prvního stínu na svačinku. Zrovna ve chvíli kdy si sednu na šutr uprostřed nějaký cesty u malýho baráčku přijíždí auto a pán vevnitř se s náma chce hned bavit. Miluju, jak Portugalci mluví portugalsky i když ví, že jim nerozumíte. Když jim to posunkama naznačujete, začnou mluvit akorát víc nahlas 😀 Tak přesně takhle se choval ten extra milej pán v autě, snažil se nám něco říct a po 10 minutách portuglaštiny nakonec vytáhl papír v angličtině, kde bylo, že je farmář a že jeho dcera má ubytování pro poutníky ve vedlejší vesničce, kam jsme zrovna mířili. Ještě nám nabízí svezení, ale to hnedka odmítáme. Nejsme přeci žadní cucáci 😀

Dojdeme do další vesničky a jásáme, že už jsme na místě. Dáváme si v prvním baru plechovku Coly a vytahujeme nohy z bot (puch!). Když se pak vydáme směrem albergue zjišťujeme, že je to až v další vesničce. Nohy mám dneska v jednom ohni a tak lelkuju celých 5 km 😀 Navíc je dneska neteplejší den z celýho září, co jdu camino – 37°C!!!

V Azinhaga je kruháč, kde si jde vybrat mezi dvouma ubytováníma. My si myslíme, že jdeme do veřejnýho = levnějšího ubytování v centru městu. Když tam ale dojdeme je to dražší a soukromý kolem 30e. Takže úplně vyčerpaný jdeme do toho druhýho, což je shodou okolností albergue dcery toho farmáře 🙂 Jmenuje se Casa de Azzaruja a je krásný. Platíme 20e se snídaní a pitím v ceně. Což je dost na albergue, ale další je až v Golega, což je nějakých 7-10 km. Přišli jsme docela brzo, takže asi od půl 1 relaxujeme, pereme si prádlo, který v tom vedru usychá ještě když ho visim 😀

Puchýřů mám zase víc, dokonce už i takový komba jako puchýř v puchýři 😀 Díky 20letý Belgičance Vicky, kterou tu poznávám (s tou pak strávim cestu až do Porta), si vytvářim vlastní „zaručenej“ způsob, jak se zbavim puchýřů. Propichuju ho celý odpoledne sterilní jehlou dokud se prostě nevysuší. Lepší než si třeba máčet nohy ve vlastní moči teda 😀

Večer nám domácí zajistila odvoz do zdejší restaurace s peregrino menu za 8 e. Jelikož s Vicky jsme jediný, kdo tady nemluví francouzsky, kecáme celý večer spolu. K jídlu máme zeleninovou polívku, ale mě přišla teda spíš nějaká vajíčková (no fakt! 😀 ) pak steak + kotleta + vepřový bok a hranolky, rýže a salát!!!!! 😀 Fakt šílená hostina! A to nebylo všechno! Ještě dostáváme kafe a dezert dle vlastního výběru, s Vicky chceme všechno, tak děláme kompromis a dáváme si každá dezert napůl – čokoládovou pěnu a nějaký portugalský sušenkový dezert na způsob tiramisu. Mňamka! Zpátky nás zase všechny vezou autem do albergue. Tam se balíme a jdeme spát.

Dnes ušlápnuto : 27km

Dnes utraceno: 20e albergue, 8e večeře, 1,5e Sprite

výhled z portas de sol

Farmář a mega milej pán

Tak TAHLE vesnička to ještě není !!! 😀

Polospící se zaslouženym Sprite, myslící si, že už to mám za sebou 😀

polomrtvý hnusný nohy

albergue!

  

Mangový frozen yogurt, jako pozornost od „guesthouse mama“

Hostina! Tohle je jen pro mě! :O