Víkend v Budapešti je vždycky dobrý nápad! Já měla to štěstí, že už jsem tam byla 2x. Jednou na kukačku busem s H. a jednou pracovně, takže jsem letěla a bydlela v naprosto božim hotelu v centru hned u řeky.

Busem to trvalo úmorných 8 hodin a dneska bych tak už nejela a radši si připlatila za vlak (který navíc ještě úplně zbožňuju), ale vychytali jsme nějakou akci 1+1 jízdenka zdarma se Student Agency a  ještě i promo akci krásnýho hotelu u Náměstí hrdinů. Letadlem jsem letěla s ČSA takovym pidi vrtuláčkem, což bylo taky takový dobrodrůžo.

Myslím, že víkend na nejznámější památky Budapešti určitě stačí. Tady byl můj a kolegy časový rozvrh (tempo, který nasadil bylo lehce vražedný, ale kdybychom chodili procházkovou rychlostí tak toho stihneme taky tolik):

1. den

Přiletěli jsme letadýlkem, který jsem po cestě pojmenovala „vrtadláč smrti“. Ne že bych se bála lítat, spíš nemám ráda „zatáčení“ letadla, to mi prostě přijde, že je riskantní a jak ještě o to víc vidim na zem tak mi přijde, že nás to tam stáhne 😀  No a tohle vrtadýlko se nahnulo vždycky fakt hodně, takže jsem byla celý 2 hodiny v křeči 😀 Na letišti jsme nemuseli řešit cestu z letiště do hotelu, to bylo zajištěný, poprvé na mě čekal pán s jmenovkou ! Odpoledne po ubytování jsme stihli jít přes slavný Széchenyi most, u kterýho jsme bydleli a šli se podívat na asi druhou nejslavnější památku Budapešti – Rybářskou baštu a Budínský hrad. Je to tam všechno kousek od sebe tak to byl parádní time management 😀 Z hradu je pěkná vyhlídka na město, prošli jsme se kolem něj, na muzea moc nejsem, takže dovnitř jsme nešli. Kousek od hradu jsem si pak dala celá hladová (samozřejmě nejdražší, cca 250kč) klobásu v bagetě, bylo to neskutečně velký a nedalo se to sníst, ale maďarská klobása byla tímto odškrtnuta 😀

Pak jsme došli k baště, je to moc hezký, s krásnym výhledem na parlament. A vůbec se mi to celý děsně líbí, jak je to nečím jiný, neobvyklý. Koupili jsme si lístek nahoru na věž s vyhlídkou na Matyášově chrámu. Bylo to asi 250 schodů, pořád se zúžovali až to bylo trochu úzkostný, ale zadek i boky se mi tam pořád vešli, tak jsem se aspoň nešprajcla 😀 Výhled byl BOŽÍ! Rozhodně za ty schody stál.

Přešli jsme zase zpátky most a šli po místní „náplavce“ směrem k parlamentu. Cestou byl židovský pomník s botama na kraji řeky, místo, kde nacisti zastřelili několik desítek židů. Stát u toho a myslet na to, co se tam stalo, bylo emotivní…

Pak už jsme jen obešli parlament a museli máknout zpět do hotelu, protože jsem měli pracovní večeři. Ta byla mimochodem na nějaký luxusní lodi „Spoon“ a jídlo, co jsme dostali, bylo epesní!

2. den

Ráno jsme celý dopoledne až do cca 14 hod měli přednášky a semináře, ale odpoledne už jsme měli zase volno, takže jsme se převlékli a hnedka vylítli využít volný čas. Tentokrát jsem zůstávali na „naší“ straně města a prošli jsme se k Bazilice Sv. Štěpána, kde jsme taky vyšli až nahoru. Tady těch schodů bylo ještě mnohem víc, ale pořád se to dalo. Výhled zase parádní, takže jsme fotili, jak blázni. U tý baziliky je pak taky vyhlášená zmrzka do tvaru kytky a i když jsem K. prosila a domlouvala mu, čas na vystání asi půl hodinový fronty mi prostě nedal 😀

Cestou k židovskýmu městu jsme narazili na klasickej turistickej nápis BUDAPEST, takže ani tady nesměla chybět fotka 😀 Synagoga byla zavřená, tak jsme aspoň chvíli kolem čumákovali, prošli si pár okolních uliček a šli zpět. Na večer jsme si koupili večeři s vyhlídkovou plavbou. Hráli nám tam maďarský hitovky, jedli jsme guláše, čabajky a další typický maďarský jídla, to vše s výhledem na noční město. Nakonec jsme skoro celou dobu stáli nahoře na vyhlídce a jen se kochali.

3.den

Měli jsme jen dopoledne tak jsme si koupili jízdenku na metro, zjistili, že tržnice je zavřena (neděle Terezo přece!) tak jsme jeli nejstarší linkou metra na Náměstí hrdinů a tam do parku se kouknout na termální lázně Széchenyi (čas koupat jsme bohužel neměli), pak kousek je Vajdahunyad Castle, což je pro mě a vždycky bude „hrad Draculy“ 😀 Najednou jsme měli spoustu času takže jsme se vrátili do centra, K. hrozně chtěl na muzeum metra (!) tak jsem tam s nim šla výměnou za stání ve frontě na tu zmrzlinu, co jsem nutně potřebovala. Oba jsme tak odjížděli naprosto spokojený, s desítkama kilometrů v nohách, s pocitem, že jsme viděli přesně, co jsme chtěli.

Jasně, je spousta dalších super míst, kam v Budapešti zajít, když je víc času. Skvělá je taky vyhlídka na Gellértově hoře se Sochou svobody atd atd. Ale víc času jsme bohužel neměli a i tak si myslim, že jsme toho stihli dost 🙂

T.

Kde se nasnídat:

1. Stika Budapest
2. Szimply s nejlepším cold brew, co jsem kdy pila!