Po skončení 6 letého studia medicíny, jsme se se spolužačkou domluvily, že naposledy někam na dlouho vypadneme. Neustále jsme měnily plány, nemohly se domluvit na zásadních věcech jako na jak dlouho, kam apod. Bylo to vážně náročný a obě dvě jsme si v letadle přiznaly, že jsme o uskutečnění cesty dost pochybovaly. Ale vyšlo to, fakt to vyšlo!!

Nakonec zněl plán jasně – jedeme do Vietnamu na měsíc a chceme toho stihnout, co nejvíc. V. miluje hory a přírodu obecně, má tedy na starost plánovat sever. Já miluju pláže a jídlo – mám naplanovat jih a střed. Jenže těsně před odjezdem státnicujeme a finišujeme a není na nic čas, takže do letadla sedáme bez plánu s průvodcem v ruce a návrhy padaj až tam. Dost spontánní, ale o to víc se na to těším, takhle ty pravý cestovatelský zážitky mají začínat ne? 😀

Z Prahy letíme do Ho Chi Minhova města (HCMC) přes Istanbul s Turkish Airlines s letenkou za necelých 14 tis.

Před cestou jsme měly dost guláš v tom, jak a za kolik si zařídit vízum. Nakonec jsme si nechaly poslat dopis od osvědčený agentury z průvodce (https://vietnamvisa.govt.vn/apply-online/) a do 3 dnů mi víza přišly. Byl to trochu stres, protože jsem je našla v hromadný poště těsně předtím než jsem ji celou chtěla smazat :D. Pak už jsme si to jen vytiskly (radši 2x), přidaly pasový fotky k formuláři, který tam byl v příloze a vyměnily si přesně 25 dolarů (všude jsme se dočetly, že když to není přesně, tak prostě nevrací). To všechno jsme odevzdaly po příletu paní v okýnku, která se moc přívětivě netvářila, ale asi po 15 minutách nás zavolali zpátky a vrátili nám pasy i s nalepenýma vízama vevnitř. YES! Takže jsme tu!