Ušla jsem 35km!! Jsem v Portu ty vogooo!!! TAK nadšená jsem! Pyšná na to, že jsem to dokázala a zároveň hotová z toho jak překrásný místo Porto je!! No ale zpět… Ráno jsem nemohla spát a tak jsem v 6 vstala a zabalila si. Spolu s Inge, která v tenhle čas vstává pravidelně, jsme zapadly do prvního otevřenýho café na hlavním náměstí města. Dala jsem si kafe, sendvič a zase tu čoko věc. Po snídani jsme se trochu ztratily, ale…
Ráno jsem vstávala v 6:30, protože snídaně je od 7 hod. Děti hned takhle z rána makaly, všechno měly připravený, hustý. Dala jsem si lupínky, kafe a džus a úplně čertsvý houstičky ještě teplý, pěkně na prasíka s nutellou 😀 Když si ke mne sedla pizda Francouzka (ta s tim světýlkem na hlavě) tak jsem radši vyšla 😀 Asi po 5 km jsem se potkala s Inge a tak jsme pak víceméně šly spíš spolu.. Dneska to bylo hodně kopcovitý….
Ráno jsem trochu zaspala a vstala „až“ v 7 hodin 😀 Jojo takhle se tady jede.. Aspoň je vidět jak dobře se mi spalo. Nasnídala jsem se a kolem 8 vyrazila. Konečně jsem se zas cítila úplně skvěle. Dneska mě nic nebolelo, ani achillovky, ani koleno, prostě nic. Díky tomu jsem úplně frčela. Zastavila jsem se až po 12km v původnim dnešnim cíli 😀 Po cestě ale byly opět zážitky jako přecházení hrozně vytížený silnice nebo přechod starodávnýho mostíku za…
Kupodivu jsem se fakt dobře vyspala. V místnosti nás spalo asi 40, ale s klapkama na očích a špuntama v uších se mi spalo krásně 😀 Před 7 jsem sama vycházela z albergue a hned u východu jsem špatně odbočila a dostala se do vesničky, kde jsem přišla na to, že už by tu nějaký značky být měly a nebyly… Nakonec jsem se našla a napojila se v tý vesničce jen o kousek dál. Následovala kraťoučká chůze lesíkem a zbytek…
Ráno se mi nechtělo moc vstávat a tak jsem budík zatípla a spala skoro do 7, což bylo dost příjemný 🙂 Posnídala jsem svoje sušenky a divnověc – asi zkříženou hrušku s jablkem. Dnešní ranní cesta byla furt nahoru a ještě po silnici, takže nic moc zážitek dokud jsem nedošla k takovýmu kostelíku odkud se to stočilo do lesa a OH MY GOD. Byla jsem zas bez sebe. Já vim, že se tady dost rozplývám nad krajinkama atd, ale prostě…
Ráno vstávačka zase v 6 a ranní trápení se spacákem, jako každý den, mě neminulo. Vyšla jsem ještě když svítalo, což mi umožnilo zase krásný výhled od kostela. Do prvního café to bylo 9 km, kam cesta byla kamenitá a střídavě nahoru/dolů, ale super. Jsem hrozně šťastná, že to okolí je zelený a všechno je tak nějak krásnější. V cafe jsme se zas všichni „scukli“. Tohle mě hrozně baví. Jdete několik kilometrů sami, ale víte, že v prvním café to…
Ranní goal dneska bylo hned první město s albergue, abych to nepřehnala pro moje bolesti achillovek a všeho. Takže jsem se ráno posilnila toastama se šunkou a sýrem a vyrazila. Vyšla jsem společně s australankou Irmou a belgičankou Vicky, která se mnou včera trpěla. Zanedlouho za vesničkou jsme se pomalu trhaly, takže asi po půl hodině už jsem šla sama. Zezačátku to bylo docela do kopce, což pro moje achillovky bylo lepší než jít z kopce. Po cestě nahoru jsem…
V hostelu jsme se nasnídali, zalepili puchýře a namazali nohy preventivně proti novým puchýřům a vyšli asi kolem 7 zase. Dneska mě čeká dlouhej den, musim ujít 31 km, protože po cestě neni NIC. Jakože ani drahej hotel, nic. Za Tomarem je cesta úplně super, taková úzká a klikatá kolem řeky, pak kopcovitá a širší s krásnym výhledem. Zastavujeme v první vesničce na kafe, kde potkáváme opuštěnýho pejska, který se hrozně bál, asi měl nějaký špatný zkušenosti a přitom takovej…
Jako vždy byl budíček v 6 ráno, ale dneska jsme se zdrželi snídaní a hlavně australankou Irmou, který to hrozně dlouho trvalo, ale kolegiálně jsme čekali. Takže jsme vyšli kolem 7:30. Snídaně navíc byla velkym zklamáním, protože byl jen chleba a máslo. 😀 Po cestě byla poloopuštěná quinta (v překladu farma nebo statek), která byla zarostlá přírodou, ale byly vidět vykukující dlaždičky a celý to bylo takový magický a krásný. Až potom jsem se o ní dočetla i v průvodci,…
Dnešní plán byl jasnej – oddychový den . Já i Vicky i Keith jsme se večer dohodli, že to dneska nebudeme nijak hrotit, protože přišel den, kdy se tělo snaží na všechno zvyknout a my byli unavený, bolavý a plný puchýřů. Vstali jsme kolem 7, bohatě se nasnídali houstičkama s chorizem a vyšli v naší trojici. Celou cestu jsme moc nemluvili a každej byl spíš ve svym vlastnim světě. Vicky pořád chodí se sluchátkama v uších, Keith zas myslí jen…