Dnes je to přes půl roku, co jsem se vrátila z cesty. Konečně jsme se dokopala k úplnýmu dokončení článků a strašně mě bavilo vzpomínat a prožívat to celý znovu. Po návratu jsem dostávala spousty otázek. Zkusim shrnout, za co to stálo i co nebylo úplně sluníčkový.. Co mi cesta dala? Určitě boží pocit. Boží pocit z uvědomení si sebe sama, přírody kolem nás, užívání si samoty (do tý doby jsem nebyla schopná si sama jít sednout ani na kafe!)…
Dnes jsem se mohla rozhodnout, jestli půjdu pěšky po špatně zančený cestě, kam nikdo jiný nešel, nebo že pojedu s ostatníma lodí v 7:30 a zbytek dne půjdu do Santiaga. Původně jsem byla pro variantu pěšky, ale když jsem si o tom pak četla, jak se lidi ztrácí a že bych šla úplně sama, tak jsem se na to vykašlala. Kilometrově jsem ušla stejně, jako kdybych šla po centrální cestě, takže to není ani žadnej podfuk. Loď nám jela v…
Dnešní den byl neskutečně BOŽÍ !!! Ráno mě teda zas všichni vzbudili, takže jsem se sice připravila, ale jak trubka pak čekala zas na sluníčko. Posnídala jsem mini croissantíky a kafe z automatu. I tak jsem to dlouho nevydržela a šla v šeru kolem 8 hodiny. A dodnes toho lituju, protože na začátku je hned mlýn s potůčkem a ten já pořádně ani neviděla… Celá cesta šla z kopce, kolem potůčku a po cestě byli starý mlýny, tohle všechno v…
Ráno jsem chtěla vstávat kolem 7, kvůli světlu, ale prostě mě nenechali a všichni dělali bordel. V 7 jsem teda byla nucená vyjít. Zastavila jsem se v prvním café, kde jsem se nasnídala a v klidu počkala na světlo.. Baví mě, jak se tady ve Španělsku ke kafi dostávají malý mňamky zdarma. Pak se šlo městem až jsem došla na rozcestí, před kterym jsem potkala Němce Michaela, životního kouče, se kterym jsem šla nakonec celou dnešní etapu. Na odbočce k…
Jelikož nás na pokoji bylo fakt šíleně moc, tak se mezi nima našli magoři, co vstávali v 5 ráno s čelovkama, aby vyšli. Tohle fakt nechápu. Přece to není žádnej závod, ale procházka, co si máš UŽÍT !!!! No každopádně mě vzbudili asi v 6:30 už. Dole jsem se nacpala sušenkama a vyšla kolem 7:30 až když bylo aspoň trochu světlo. Přede mnou šel mladej francouzskej pár, tak jsem je následovala, protože jsem na značky ještě pořád neviděla. No samozřejmě jsme…
Vstala jsem asi v 7, ale TAK krásně se mi spalo! Vyšla jsem do zamračenýho rána a zanedlouho potkala Richarda – nejvtipnějšího Němce ze všech. Chvíli jsme si dělali srandičky. Pak jsem měla hlad a tak jsem zašla do prvního cafe ve Valenca. Dala jsem si poslední pasteis de nata se sendvič se šunkou a sýrem, který mi přinesli dokonce zapečenej. Lahoda ! Pak už jsem se dostala do centra Valenca, který obklopovaly hradby. Bylo to fakt super ještě s…
Ráno jsem si ani nenařídila budíka, protože mi bylo jasný, že mě stejně nějakej nedočkavej magor vzbudí 😀 Vzbudili mě v 6. Sbalila jsem se a vyšla sama na cestu. V lesíku jsem potkala sympatickou Němku, tak jsme chvilku kecaly. Došly jsme spolu k poslednímu café před největším kopcem celýho portugalskýho camina, kde jsem si dala kafe, sendvič a croissant. Takhle posilněná jsem vyšla vstříc 5kilometrovýmu kopci. Zezačátku se šlo ještě vesničkama a menšíma kopečkama, to bylo v pohodě. Pak…
Ráno jsem vstala v 6:30, protože jsem chtěla vyjít, co nejdřív, protože mě včera vyděsili, že v Ponte de Lima je mega fronta na albergue a ne všichni se tam tudíž dostanou.. Pomalu jsem se balila v „obývaku“, když tam přišla holka, která stanovala pejsku, protože šla pouť s pejskem. Takovej bobánek! Bohužel nebyl moc přívětivej a tak i když jsem nasadila klasickej „ty jsi ňuňu“ hlas, začal vrčet… Jizev už mám dost, tak jsem si dala odchod 😀 U…
Ráno jsem trochu zaspala a vstala „až“ v 7 hodin 😀 Jojo takhle se tady jede.. Aspoň je vidět jak dobře se mi spalo. Nasnídala jsem se a kolem 8 vyrazila. Konečně jsem se zas cítila úplně skvěle. Dneska mě nic nebolelo, ani achillovky, ani koleno, prostě nic. Díky tomu jsem úplně frčela. Zastavila jsem se až po 12km v původnim dnešnim cíli 😀 Po cestě ale byly opět zážitky jako přecházení hrozně vytížený silnice nebo přechod starodávnýho mostíku za…
První den. První den něčeho úplně neznámýho, co pořádně ani nevim, proč dělám.. Poprvé v životě cestuju sama a rovnou na měsíc, já – člověk, co si sám ani nedojde na kafe 😀 Vstávám celá nervózní už v 6 ráno, ale jelikož jsem na pokoji v hostelu s dalšíma 5 lidma, nechci je hned budit a tak se převaluju do 8, kdy je konečně čas snídaně. Na tý se snažim, co nejvíc posilnit a tak si dávám toasty se šunkou…