Ušla jsem 35km!! Jsem v Portu ty vogooo!!! TAK nadšená jsem! Pyšná na to, že jsem to dokázala a zároveň hotová z toho jak překrásný místo Porto je!! No ale zpět… Ráno jsem nemohla spát a tak jsem v 6 vstala a zabalila si. Spolu s Inge, která v tenhle čas vstává pravidelně, jsme zapadly do prvního otevřenýho café na hlavním náměstí města. Dala jsem si kafe, sendvič a zase tu čoko věc. Po snídani jsme se trochu ztratily, ale…
Ráno jsem vstávala v 6:30, protože snídaně je od 7 hod. Děti hned takhle z rána makaly, všechno měly připravený, hustý. Dala jsem si lupínky, kafe a džus a úplně čertsvý houstičky ještě teplý, pěkně na prasíka s nutellou 😀 Když si ke mne sedla pizda Francouzka (ta s tim světýlkem na hlavě) tak jsem radši vyšla 😀 Asi po 5 km jsem se potkala s Inge a tak jsme pak víceméně šly spíš spolu.. Dneska to bylo hodně kopcovitý….
Kupodivu jsem se fakt dobře vyspala. V místnosti nás spalo asi 40, ale s klapkama na očích a špuntama v uších se mi spalo krásně 😀 Před 7 jsem sama vycházela z albergue a hned u východu jsem špatně odbočila a dostala se do vesničky, kde jsem přišla na to, že už by tu nějaký značky být měly a nebyly… Nakonec jsem se našla a napojila se v tý vesničce jen o kousek dál. Následovala kraťoučká chůze lesíkem a zbytek…
Dnešní plán byl jasnej – oddychový den . Já i Vicky i Keith jsme se večer dohodli, že to dneska nebudeme nijak hrotit, protože přišel den, kdy se tělo snaží na všechno zvyknout a my byli unavený, bolavý a plný puchýřů. Vstali jsme kolem 7, bohatě se nasnídali houstičkama s chorizem a vyšli v naší trojici. Celou cestu jsme moc nemluvili a každej byl spíš ve svym vlastnim světě. Vicky pořád chodí se sluchátkama v uších, Keith zas myslí jen…
Vycházim zase v 7 ráno. Je to ideální, protože takhle vždycky stíhám krásnej výhled na východ Slunce. A to je prostě boží! Tentokrát ho zachytávám na mostě hned, jak jsem vyšla z města, na mostě nad řekou, kde se camino stáčí do pole. Tady si pouštim nejvíc inspirující a nabuzující písničku do uší (https://www.youtube.com/watch?v=49I6JrUnSQg kdybyste taky potřebovali našlápnout. Doporučuju hlavně řvát nahlas tu pasáž “ I AM MY INSPIRATION“ 😀 ) a šlapu skrz pole. Poprvé vidim raka, kterej hned…
První den. První den něčeho úplně neznámýho, co pořádně ani nevim, proč dělám.. Poprvé v životě cestuju sama a rovnou na měsíc, já – člověk, co si sám ani nedojde na kafe 😀 Vstávám celá nervózní už v 6 ráno, ale jelikož jsem na pokoji v hostelu s dalšíma 5 lidma, nechci je hned budit a tak se převaluju do 8, kdy je konečně čas snídaně. Na tý se snažim, co nejvíc posilnit a tak si dávám toasty se šunkou…
O mých přípravách na cestu, jak jsem se k tomu vůbec dostala, co od toho očekávám a co všechno jsem si zabalila, abych měla krosnu do 12 kg!