Dnes je to přes půl roku, co jsem se vrátila z cesty. Konečně jsme se dokopala k úplnýmu dokončení článků a strašně mě bavilo vzpomínat a prožívat to celý znovu. Po návratu jsem dostávala spousty otázek. Zkusim shrnout, za co to stálo i co nebylo úplně sluníčkový.. Co mi cesta dala? Určitě boží pocit. Boží pocit z uvědomení si sebe sama, přírody kolem nás, užívání si samoty (do tý doby jsem nebyla schopná si sama jít sednout ani na kafe!)…
Večer jsem si řekla, že ráno nebudu nikam pospíchat po delší době se vyspim bez budíku a tak díky zataženým okenicím jsem spala až do 8 hod. Šla jsem hned na snídani, posnídala jsem se lupínkama, chleba se šunkou a sýrem. Když jsem přišla nahoru do pokojeuž všichni taky pomalu vstávali, takže jsem se v klidu sbalila, se všema se rozloučila, protože tady den zůstávají. Je to divný pocit, že je nebudu po cestě potkávat, když jsem na ně byla…
Ušla jsem 35km!! Jsem v Portu ty vogooo!!! TAK nadšená jsem! Pyšná na to, že jsem to dokázala a zároveň hotová z toho jak překrásný místo Porto je!! No ale zpět… Ráno jsem nemohla spát a tak jsem v 6 vstala a zabalila si. Spolu s Inge, která v tenhle čas vstává pravidelně, jsme zapadly do prvního otevřenýho café na hlavním náměstí města. Dala jsem si kafe, sendvič a zase tu čoko věc. Po snídani jsme se trochu ztratily, ale…