Dnes je to přes půl roku, co jsem se vrátila z cesty. Konečně jsme se dokopala k úplnýmu dokončení článků a strašně mě bavilo vzpomínat a prožívat to celý znovu. Po návratu jsem dostávala spousty otázek. Zkusim shrnout, za co to stálo i co nebylo úplně sluníčkový.. Co mi cesta dala? Určitě boží pocit. Boží pocit z uvědomení si sebe sama, přírody kolem nás, užívání si samoty (do tý doby jsem nebyla schopná si sama jít sednout ani na kafe!)…
Dnes jsem se mohla rozhodnout, jestli půjdu pěšky po špatně zančený cestě, kam nikdo jiný nešel, nebo že pojedu s ostatníma lodí v 7:30 a zbytek dne půjdu do Santiaga. Původně jsem byla pro variantu pěšky, ale když jsem si o tom pak četla, jak se lidi ztrácí a že bych šla úplně sama, tak jsem se na to vykašlala. Kilometrově jsem ušla stejně, jako kdybych šla po centrální cestě, takže to není ani žadnej podfuk. Loď nám jela v…
První den. První den něčeho úplně neznámýho, co pořádně ani nevim, proč dělám.. Poprvé v životě cestuju sama a rovnou na měsíc, já – člověk, co si sám ani nedojde na kafe 😀 Vstávám celá nervózní už v 6 ráno, ale jelikož jsem na pokoji v hostelu s dalšíma 5 lidma, nechci je hned budit a tak se převaluju do 8, kdy je konečně čas snídaně. Na tý se snažim, co nejvíc posilnit a tak si dávám toasty se šunkou…