Poslední noc jsme s V. trávily v Saigonu. Chtěly jsme co nejvíc ušetřit za ubytování (abychom mohly víc jíst 😀 ) a tak jsme si na bookingu našly smíšený dorm pro 10 lidí v centru města, kousek od autobusovýho nádraží Ben Thanh, kde jezdí bus č. 152 za 5000 VND, co jezdí na letiště. A no… byla to spíš ubytovna 😀 A byly jsme tam samozřejmě jediný holky, jinak samí postarší Vietnamci. Byly jsme z toho dost nervózní, ale řekly jsme si, že to jednu noc prostě vydržíme.
Radši jsme hned vypadly do tržnice, kde jsme si daly něco na způsob Bun Thit Nuong za 50 tis VND (je to tu dražší než kdekoliv jinde ve Vietnamu) a bylo to vynikající. Pak jsme pokoupily nějaký suvenýry, resp. ovoce a kafe domů, daly si kafe a objevily uličku se sladkostma 😀 Já chtěla ochutnat sladkou rýži, ale neměla jsem drobný tak jsem ji dostala (světe div se) zadarmo! V. si dala palačinku. Po návratu na hostel přibyl jeden Vietnamčík a druhej se probudil a nemohl z nás spustit oči. Bral hlavně na V., která z něj byla neštastná, ale mě bavil, protože měl neskutečně nakažlivej smích 😀
Večer jsme si chtěly dát drink jako hezký zakončení Vietnamu ve střešním baru, našly jsme nejbližší v Bui Vien, což je taková ulička pro turisty plná restaurací, hostelů atd. Vyjely jsme sice jen do 7. patra, ale i tak byl výhled docela cool. Daly jsme si pivo za 30 tis VND a kochaly se.

Ráno kolem 5:30 začal zvonit budík. Ne jednou, ale minimálně 7x a vzbudil nás… Majitel, kterýho jsme chtěly zabít, dodnes nezjištěn. Objevily jsme trh kousek od hotelu, tak jsme to tam ještě před odjezdem procházely, koupily si banh mi poslední na cestu a za posledních 10tis VND jsme odjely na letiště směr Praha…. Sbohem Vietname!