Lake Toba je největší vulkanický jezero na světě. Mimo jiné je taky jedinečný v tom, že je to jezero na ostrově, který má v sobě zase ostrov. Prostě takový Inception 😀 Známý je taky benevolencí k drogám, což je šílenej kontrast proti kterýmukoliv jinýmu zakoutí Indonésie, zvlášť když při každym letu slyšíte před vzlítnutím, že za převážení drog je trest smrti 😀 Taky jsem o týhle oblasti slyšela, že tu dělají polívky ze psů, hlavně protože si myslí, že je léčí 🙁  No a mě se vrylo do paměti hlavně přenádhernýma západama Slunce.

K jezeru z Bukkitu Lawang byla cesta poměrně dlouhá, museli jsme jet několika busama, nejřív 3 hodiny do Medanu, pak MHD busem na nádraží (1 hod) a odtud do Parapatu (5 hod). Díkybohu za putovní prodavače v busíkách, jinak bych umřela hlady 😀 V Parapatu ale konec cestování ještě nebyl, ještě jsme museli na ferry, aby nás převezlo na ten ostrov právě – Samosir. Jen pro porovnání – tahle cesta nás vyšla celkově 90 tis., cestovka v BL nám to nabízela za 230 tis. 😀 Jako správní obchodníci, seděli ve ferry už naháněči do různých ubytování, když jsme dostali nabídku supr bungalovu hned u vody s TEPLOU vodou za 100 tis/noc tak jsme neváhali. Šťastnej týpek v přístavu hned utíkal pro skutr a už jsme drandili. Ubytování Christina’s fakt stálo za to, za poslední měsíc největší luxus! Dokonce i umyvadlo máme ( jo i takovýhle „maličkosti“ už nám dělají radost)! Největší radostí ale byla bezkonkurenčně teplá voda. Sice tekla tak prvních 5 minut, ale usměvy na tvářích nám to s H. vykouzlilo hned. Naši hostitelé jsou taky boží, večer nás přivítali s grilovanou rybou a nabízeli nám uvítací brko. Takhle to tu chodí 😀

U ubytování jsme si našli postarší paní – Rohanu, která uměla skvěle kouzlit s avokádem a tak jsme k ní chodili na snídaně i večeře. Seznámili jsme se s majitelky známou se kterou jsme si plácli na půjčení skútru za 80 tis./ den a začali jsme klasicky zkoumat – rozumějte jezdit křížem krážem a vidět co nejvíc. Což bylo vždycky nejlepší! Na ostrově je „hlavní město“ Tuktuk, kde neni nic kromě hotelů, hostelů a předražených restaurací. A cedulí s nabízenýma magic mushrooms 😀 Nejslavnějším místem na ostrově jsou starodávný sochy a kamenný stůl. Nijak nás to neuchvátilo, ale boží tu jsou typický domečky s prohnutou střechou! Cestou zpátky nám pršelo, byla dvojitá duha, tak jsem chtěla zastavit u takovýho kopečku a když jsem vylezla spadla mi čelist a v životě jsem něco TAK nádhernýho ještě neviděla. Slovy se to vůbec nedá popsat a trochu sentimentálně jsem se při pohledu na celý jezero obklopený kopcema zalitý fialovo růžovym nebem rozbrečela. A taky pořídila jednu z mých dvou nejlepších fotek života 😀

Další den jsme se vydali na pevninu (on to totiž úplně ostrov neni, je tam malej kus spojenej s pevninou) a jeli na přilehlou sopku (jinak by to nebylo vulkanický jezero že jo), kde jsou hot springs. Cestou ale byla maličká louže s blátem PŘESNĚ vedle toho místa rostli, snad jediný v celý Indonésii, bodláky. Takže přesně tam jsme měli první nehodu a uklouzli po blátu přímo do toho chroští plnýho trnů. Jak jinak ! Oba jsme byli docela potlučený, hlavně poškrábaný, špinavý od bláta a taky v šoku. Oklepali jsme se a o dost opatrněji jsme vyjeli nahoru k sopce a naložili se do horkých pramenů. Vypadalo to jako privátní vana s výhledem na jezero s přídavkem smradíku síry jako bonus 😀 Prostě takový luxusní rochnítko přímo pro nás. Smyli jsme tu bláto, vyndali poslední trny a nechali si chvíli léčit rány. Dál jsme se vydali k vodopádům Elephant waterfalls, o kterých jsme četli jak jsou obří a krásný, cesta byla super až na posledních tak 200 metrů, to byla strašná, jen šutry, tak jsme byli vydrncaný. Vodopád byl obří to jo, ale voda špinavá, hnědá, škoda. Večeři jsme měli v Liberty – a od tý doby jsme tam začali podvádět naší babču Rohanu, protože tam měli skvělý ceny a supr jídlo (já doporučuju nejvíc vytuněný banana pancakes!).

Další den byl fiasko. Vydali jsme se k „jezeru na jezeře“ – jo další inception 😀 Cesta nahoru byla skvělá, točitá s výhledama, nová asfaltka, i malý vodopádek jsme potkali, ale pak se odbočilo do vnitrozemí a to byla tragédie! Na mapách to bylo zobrazený jako normální silnice, ale byly to jen šutry, hodně kaluží a strašně dlouhý to bylo. No hrozný. Zkouška vztahu tahle cesta! 😀 Ale dojeli/došli jsme. Někde v půlce cesty jsme narazili na vesničku, kde všichni vypadali, jak v Nepálu a koukali na nás jak diví, co tam vůbec děláme. Jezírko nebylo nic moc a za tu šílenou cestu vážně nestojí….

Následující den jsme jeli na kamenný hlavy zase s typickym Batakovskym baráčkem, který jsme si mohli projít. To bylo fakt pěkný. Pak jsme jeli zkusit pláž, nakonec jsme se i vymáchali ve vodě, ale bylo to dost studený a hlavně jsme byli dost rozcabený ze všech těch krásných mořích. No H. mě tam nakonec hodil, ale tak narozdíl od něj můžu říct, že jsem se tam aspoň koupala 😀 K obědu jsme si nechali udělat čerstvou rybu, která byla jak jinak, vynikající s jejich kecapem a zelenýma šíííleně pálivýma chilli papričkama.

Při cestě zpátky jsme se na lodi dali do řeči s místňákem, kterýho jsem se ptala, proč je tady za poslední dny tak strašná mlha a ten den, na týhle lodi, jsem se dozvěděla o problému s palmovým olejem. Víc jsem o tom psala v předchozím článku. Jen tu ještě uvedu, že ta „mlha“ byla ze spalování pralesa až z Bornea několik tisíc kilometrů vzdálenýho……. Lodí jsme se dostali zpátky do Parapatu odkud nás čekala cesta přes rovník do Padangu 🙂

Magic mushrooms jako by se nechumelilo 😀

duha!

TA fotka, TEN západ!!

Rohany kouzelní – avo salát s česnekem

hot springs leháro

pupík!!