Z Hoi An se mi moc nechtělo, dost jsem si ho oblíbila a u Hue jsem se bála, že to bude zase obří, chaotický, zasmogovaný asijský město. Nakonec nás ale příjemně překvapilo!
Cesta do Hue byla docela vtipná. Koupily jsme si s V. jízdenku v guesthousu jako vždycky. Děláme to tak, aby pro nás přijel minibus, jenže tentokrát nám paní domácí nedala ani lístek na bus 😀 Tak jsme se jí ptaly a ona, že to tady je normální, že se všichni znají, že budou vědět. Aha. Minibus nás vyzvedl a odvezl na jinou ulici, kde stál už velký bus. Kupodivu opět sleeping. No sedly/lehly jsme si a čekaly co bude. Bus nás cestou ještě odvezl na nádraží, kde nastoupili další lidi a jelo se. Cesta měla být moc pěkná, byl tam zase průsmyk, co stojí za to vidět, jenže my nic neviděly, protože jsme jeli nově udělaným tunelem pod průsmykem, což nám ušetřilo hodinu cesty.

V Hue jsme trochu s V. zezačátku bloudily než jsme našly hostel, za to jsme ale našly restauraci, kde dělali všechny místní speciality a měli na to dokonce i ochutnávací meníčko. My si ale zatím daly jen naše oblíbený Bun Thit Nuong a na meníčko jsme se rozhodly, že se stavíme večer. Hostel byl v nejzapadlejší uličce, proto nám tak trvalo ho najít. Jsme tu jen na jednu noc a dali nám pokoj rovnou v přízemí pro celou rodinu. Je tu manželská postel a další dvě malý. Taky to tu je trochu divný s bizardníma otvorama a klika u dveří do koupelny je ve výšce hobita, ale za ty prachy si nestěžujeme a vymýšlíme teorie, co tu bývávalo. Největší favorit je márnice 😀

Odpoledne se vydáváme do citadely, což je tady tak nějak jediný, co se tu dá dělat podle průvodce. Je to obrovský komplex, bývalý císařský město a velký historický mezník v dějinách Vietnamu. Hodně se tu válčilo za vietnamský války a hodně toho bylo poškozenýho až vyhlazenýho, teďka to tu přestavují a staví to tak, jako by se nic nestalo. Vstup stál 150 000 VND, což bylo jako dost, ale chtěly jsme to vidět. Procházely jsme to několik hodin, byly totálně uťapkaný a už vycházely ven, když jsme zjistily, že jsme na jednu část zapomněly. Tak jsme se vracely a pak začalo ještě pršet 😀 Jako bylo to docela pěkný, ale na historii úplně nejsem a jak to bylo polorozbořený tak mě to úplně nenadchlo.

Večer jsme strávily u Voňavý řeky (moc teda nevoněla), kde byly noční trhy, ale v mnohem menším měřítku než v Hoi An. Měli tu skvěle vypadající homemade knedlíčky, opět typický jen pro Hue – „Banh Beo“ – jsou z rýže a dělají se ve specialních mističkách na páře. A byly fakt vynikající! Porce to ale byla jen taková předkrmová a my měly furt hlad, narazily jsme na ulici na pána, co dělal rýži s kuřetem v pojízdnym vozíčku a vypadalo vážně dobře. Taky měl narvano místníma, tak jsme si objednaly. Udělal nám to pálivý jako pro místní, tak nám u toho trochu shořela pusa, ale bylo to vážně neskutečně dobrý. To jsme ještě nevěděly, co to s náma další den udělá 😀 Tenhle večer jsme si zrovna zapomněly foťák a všechno bylo tak strašně dobrý, že jsme si řikaly, že to je prostě naschvál!

Ráno nás to chilli potrestalo a sotva jsme si půjčily skútr a dojely na pláž, přišlo to na nás. Nakonec jsme vše zvládly a na pláži pár hodin ještě zůstaly a ochutnaly i kraba (protože na dovolený se prostě dieta držet nedá 😀 ). Odpoledne jsme vyjely ještě na průzkum okolí a objevily boží vesničku, obklopenou rýžovýma políčkama. Kolem silnic byly malý řeky s lodičkama, měli tam i japonský most! Prostě celý takový pohádkový.

Večer už jsme byly na naší nejdelší cestě cca 15 hodin z Hue do Hanoie nočním vlakem (kolem 800 000 VND).