V bývalém Saigonu jsme měly s V. naplánované 2 noci. Na asijské město myslím víc než dost. Letiště je poměrně v centru, v průvodci nám psali, že bus MHD po půl 7 večer už nejezdí, ale my našly aspoň shuttle bus, který byl trochu dražší (40 000 VND, což je cca 40kč) než ta městská, kterou pojedeme přístě a ta stála 10 000 VDN (5000 + 5000 za zavazadlo). Každopádně lepší než taxíky za 10 dolarů.
V buse je vždy řidič a ještě jeden pán, který vybírá peníze a rozdává lístky. Tomu jsme i ukázaly, kde jako bydlíme a oni nám pak řekli, kde vystoupit. Mám už od Indonésie staženou appku “ Maps.me“, která je nejlepší na světě a už několikrát mě zachránila, a ta nám taky ukazuje kudy máme jít. Jsou to offline mapy, kde si stáhnete vždycky stát, kam jedete a ono vás to i naviguje. K nezaplacení. Jenže uličky Saigonu jsou úzké a těsně u sebe a mě mobil navíc začíná tím vedrem a vlhkem blbnout, tak nám to ukazuje o ulici vedle než jsme. Nakonec se zorientujeme i tak a hotel najdeme. Je to nejdražší hotel, co jsme ve Vietnamu měly. Kupovaly jsme si ho s V. ještě z Prahy, abychom první noc nikde nebloudily a stál 600,-Kč/noc pro obě. Navíc je to pokoj bez okna. Pokoj je ale jinak pěknej, to i hotel a je to přesně v centru v Districtu 1 u Ben Tho tržnice.

Ráno nám do pokoje vlezla uklízečka, hned se začíná omlouvat a odchází, my si naštvaně řikáme, proč chodí tak brzo, ale když koukneme na hodiny je půl 1 odpoledne :D. Aha. Takže posun času, pokoj bez okna a celkový vyčerpání udělalo své. Navíc když vlezu do koupelny v tom našem „luxusním“ hotelu je šváb… a přímo na prkýnku záchoda. A já šváby fakt ze srdce nesnáším!!! Zvedáme se tedy a jdeme co nejdřív ven. Naplánovaly jsme si, že projdeme staré město podle navržené prohlídky v průvodci. Jenže potřebujeme někde prvně vyměnit peníze. A to se zdá jako nesplnitelný úkol, všude jsou totiž šílený kurzy. Měníme zatím jenom 10 dolarů, že nám to na jídlo a kafe zatím stačí.
Až večer jsme zjistily, že kurzy tu mají vlastně férový. To jenom náš kurz na dolary a z dolarů na dongy je prostě blbej a my na tom tím pádem za celý měsíc ztrácíme cca 1500,- (i s poplatkama za výběr z bankomatu), ale nedá se prostě nic dělat. Taky si už příště musím zapamatovat, že si musím měnit dolary jen na 100 dolarový bankovky, mají za ně všude lepší kurz než za menší bankovky.

Jsme tu v půlce června a obecně se bojíme, že nám tu bude dost pršet. V HCMC pršelo dost. Ale nikdy ne celý den. V průběhu procházky vyndaváme pláštěnky, zapadáme tak mezi místní, a dál nám déšť nepřekáží. Když začně pršet tak, že neprší kapky, ale proudy, jdeme se schovat do kavárny (je to tady kavárna vedle kavárny, což je BOŽÍ) a dáváme si první vietnamský kafe. Zezačátku na to koukám dost nedůvěřivě. Je to plechová nádobka na hrníčku a musím čekat než to překape, taky se bojím, že to bude hodně sladký díky tomu kondenzovanýmu mlíku, ale když je „obřad“ dokončen a je dokapáno, zamíchávám mléko a ochutnávám…. A okamžitě se zamiluju! Kafe je fakt dost silný, ale jak se to smíchá s chutí kondenzovanýho mlíka je to fakt dost dobrý. Takže je jasný, co budu každý den potřebovat  😀 . Navíc si to můžu škrtnout ve svým seznamu jídel a pití, co tady MUSÍM ochutnat (jo ten fakt mám).

Saigon je hezčí než jiný asijský města, co jsem viděla. Je obří, to je jasný. Chaos tu je taky, to by jinak ani nešlo. Ale je tu příjemně cítit francouzský vliv – kavárničky fakt všude, architektura (mají tu i Notre-Dame a poštu, kterou navrhl Gustav Eiffel) a hrozně se tu o všechno starají. Parky mají vážně krásně udržovaný a pořád někde zametají a uklízí. Co mě ale překvapilo nejvíc jsou koše :D. Pro nás normálka, ale v Asii se prostě jen tak někde nevidí, že by na ulici byl koš. Začínám být nadšená. Jediný, co mě štve jsou ženský na trzích a ulicích se streetfoodem, který nechtějí absolutně smlouvat. To jsme s V. nečekaly a ceny mají podle našeho očekávání dost nasazený. Takže skoro nejíme 😀

Večer si na trhu dáváme Pho bo a Bun Thit Nuong. Obojí je moc dobrý a Bun Thit Nuong se stává naším oblíbencem až do konce cesty. Je to opečený vepřový s nudlema, bylinkama a boží zálivkou. Za jedno jídlo platíme 40 000 VND. Za pivo pak 15 000 VND.

U tržnice na kruháku je autobusový nádraží a my z něj ráno jedeme veřejným busem na jiný autobusový nádraží, odkud pak jedeme směr Can Tho v Mekongu.

Bun Thit Nuong

Pho Bo

Káva <3

Ho Či Min

Náhodou objevená pagoda