Edinburgh je láska! V poslední době jsem ho viděla na fotkách častěji než obvykle a to jen díky novýmu spojení Ryanairu. Proto, když jsem vymýšlela dárek k Vánocům, chtěla jsem, aby to byla pecka. A vykoukla na mě tahle supr nabídka. Neváhala jsem a dárek zanedlouho slavil pod stromečkem úspěch. Letenky jsem pořídila za nějakých 1400,- zpáteční a ubytko jsem našla na Airbnb za necelých 5 tis na 2 noci přímo v centru v malym, ale dostačujícím bytečku. Bydlení jsme tak s mamkou a bráchou měli hned pod hradem hned vedle Grassmarket,

Relativní novinku u Ryanairu je teď šoupání příručních kufříku dolů do letadla. Což mi nijak nevadí, stejně ty kufříky sotva projedou uličkou a jen otloukávají kolena 😀 No. Ale. 😀 Brácha si to nějak asi neuvědomil a hodil na hromadu na odbavení i svůj batoh, takže pro něj bylo pak překvapení, že by ho měl dostat až na pase za pasovou kontrolou. Postaral se tak o první skoro stresující historku, kdyby Skotové nebyli tak úžasní a milí, takže jsem mu mohla pro batoh dojít a on pak prošel… Jelito 😀 Ale díky tomu jsme se setkala se spolužákem ze základky, který tady teď bydlí a já ho neviděla od svých asi 10 let!

Z letiště jsme jeli busem Skylink č. 100, který jede do centra, a pak to už došli pěšky k našim krásnym zelenym dveřím. Check in byl skrz krabičku s kodem, která nám vyplivla klíče. Byt maličkej, ale úplně dostačující 🙂

Pro tak málo času jsme měli od rána dost nabitý program. Udělali jsme si obří procházku skrz naskrz starým městem, začali jsme na nedalekym Grassmarket, což je náměstíčko se spousty kavárničkama, hned vedle je ulička Victoria´s street, malá, točitá ulička s barvenýma krámkama. Vyjde se na The Royal Mile, což je ulice vedoucí od hradu až po Holyrood Abbey, což je oficiální sídlo královny. Prostě nejvíc turistická ulice, která se ale musí projít. Na posilnění před náročnym dnem jsem si dali klasickou anglickou snídani s obměnou na „skotskou snídani“ tim, že tam přidali haggis (8 liber). Haggis je tradiční skotský jídlo, jsou to vlastně ovčí vnitřnosti jako srdce, játra, plíce k tomu se přidá koření a vaří se to v ovčím žaludku. No zní to pěkně hnusně, ne, že ne, ale to by někdo o naší tlačence taky řekl a tu já miluju! Takže nemůžu řikat fuj, dokud to neochutnám ne? Kupodivu to bylo fakt dobře ochucený, takže když jsem si odmyslela, co všechno v tom je, tak se to jíst určitě dalo 😀

Po snídani jsme se vydali na hrad, kde ale chtěli za vstup 16 liber. Hrady a muzea mě obecně moc neberou a tak jsme koukli na hrad jen zvenku, vychutnali si super výhled a peníze radši utratili jinde..  Následovala procházka po The Royal Mile. Všude kolem nás provázela typická architektura se spousty kostelíčků a typických načančaných hospod a mě to děsně bavilo! Samozřejmě to zrovna tady bylo přecpaný i turistickýma obchůdkama, ale nijak mě to nerušilo a nasávala jsem starobylou atmosféru uliček… Přímo na královské cestě je krásná katedrála St. Giles do který se MUSÍTE jít podívat. Fakt jedna z nejkrásnějších! Navíc má jednu takovou zvláštnost a tou je kupole, která má imitovat královskou korunu…

Asi v půlce jsme zahnuli doleva ztratit se v uličkách, najít dortíky (jak jinak) a přes most jsme tak došli do nový části města. Kousek odsud už byl mini výšlap na Calton hill, což je tady asi nejfotogeničtější místo z celýho město (a že jich tu je fakt hodně). Je tady slavný altánek s výhledem na celý město, na druhý straně naopak vyhlídka na zbytek města a moře. Jak dva úplně jiný světy. Úplná nádhera fakt! Taky tu jsou starý kameny jako by vypadli z Athén.. My s bráchou ještě vyběhli na vyhlídku, kde teda hrozně foukalo, ale zas ten level vyhlídky byl trochu výš …

Následovala procházka po Princess street, kde je zase úplně jinej výhled na hrad z přilehlýho parku. Je tu spousta obchodů včetně Primarku, brácha nám dal 30 min, ale to mě nezastavilo v koupi šatů a kalhot 😀 Na pozdním obědě jsme skončili ve vedlejší pěší uličce, která byla plná hospod a restaurací. My si vybrali The Black Rose a já si dala co jinýho než fish and chips s hráškem.. Protože Anglie a haggisu už bylo dost, že jo 😀 K tomu pintu edinburgskýho tmavýho píva a byla jsem spoko.

Na internetech jsem četla i o čtvrti jménem Dean´s village, jako o části Edinburghu, která je poetická až Hamletovská, teče tu řeka a je to tu prostě pěkný. Cestička tudy vede podél řeky, jsou tu romanticky ukrytý lavičky, most nad hlavou a celý je to hezky zarostlý zelení. Prostě jak z pohádky!

Za celý den jsme ušli skoro 20 km, takže mamka už byla tuhá a my se po chvilkovym odpočinku na bytě, s bráchou ještě vydali na noční průzkum. Prostě jsme šli někam, nehledě na směr nebo vzdálenost. Dostali jsme se tak k nádherný college, kde by chtěl studovat asi každý! Ta nám zároveň i trochu zavařila, protože byla obehnaná plotem a my si tak museli udělat zacházku a ujít tak dalších pár kilometrů 😀

Další den jsem měla naplánovaný výšlap na Arthur´s seat, kde má být nejkrásnější vyhlídka nejen na město. Bohužel ale začalo šíleně sněžit a viditelnost byla dost na prd a tak jsem se dohodli, že by to asi nemělo cenu.. Zašli jsme tedy na snídani do první otevřený hospůdky, kde už byli nastoupený chlapský partičky, připravený od rána slavit den Sv. Patrika 😀 Napřed jsem si z nich dělala srandu, jak můžou začít chlastat tak brzo ráno, ale pak mě ta atmosféra vtáhla, že jsem měla nutkání vyměnit kafe za pivo a vytančit si na stole Guiness klobouk 😀

Po snídani jsme si kousek zašli ke kavárně, kde J.K.Rowling psala Harryho Pottera. je to vyhlášená kavárna The Elephant house. Ve výloze mají fotku, jak tu slavná spisovatelka píše a tak jsem jen nakoukla dovnitř, kde nic speciálního nebylo a tak jsme mohli pokračovat dál. Další zastávkou a must-do byla The Scotish whiskey experience. Na ochutnávání whisky je tu víc nabídek, kam zajít, ale tady měli mluvený průvodce dokonce i v češtině a tak si to mohla užít i máma, takže výběr byl jasnej. Navíc jsem teda vážně nelitovala. Za 16 liber nastoupíte do vozíku, který vypadá jako sud a projíždíte interaktivní cestou, kde podrobně vysvětlujou proces vznikání whiskey. Po výstupu se jde do takovýho minikina, před vchodem dostanete kartičku, kde jsou 4 části Skotska, který mají něco specifickýho, co dělá whiskey z té části specifickou. Pak pustí film a všechny části představí a k tomu si k tý kartičce přičicháváte a poznáváte. V další místnosti se dozvíte jak se whiskey míchá do dokonalosti a následně si můžete vybrat, z jaký části Skotska chcete whiskey ochutnat. Následuje ukázka degustace a místnost s největší sbírkou whiskey (prý). Skleničku dostáváte na památku. Všechno to bylo skvěle udělaný, hodně nečekaných efektů a jedna ukázka whiskey nám stačila k veselosti 😀

Když jsme vyšli vyšlo i sluníčko. Počasí mě toho dne dost fascinovalo, v jednu chvíli krásně a sluníčko, mrknete a chumelenice 😀 Takhle se to střídalo celý den! Udělali jsme si procházku přes celou Royal mile až k Holyrood Abbey, koukli se do parlamentu a kochali se výhledem na ten Arthur´s seat. Kousek odsud je totiž výchozí bod na ten výšlap.

Oběd jsme měli zase v tý pěší zoně, ale bylo hodně plno a když už jsme si konečně sedli bylo to zbytečně předražený a ještě takovej nic moc výběr, takže jsme si dali jen sendvič, já s kozím sýrem a piniovýma oříškama. Zbývající čas jsme kvůli chumelenici strávili v kavárně kousek od zastávky busu. Co tam bylo zajímavý, že si můžete objednat takový čajový set a přinesou vám několika patrový pařez s různýma miniaturama dortíků a sladkýho pečiva.

Po cestě na bus jsem udělala poslední fotku – zrovna totiž minutu nesněžilo – zamáčkla slzu a rozloučila se s celým Skotskem. Rozhodně tu nejsem naposled. Při pohledu na kopce jsem si už v hlavě spřádala plány na delší výlet po místní krajině!

Co neminout:

1. Calton hill – vyhlídka s altánem
2. The Royl Mile – turistická ulice, ale je na ní nebo kolem ní vše důležitý
3. The Scotish whiskey experience  – ta u hradu !
4. Dean´s village – naprosto kouzelný místo, málo turistů
5. St. Giles katerdála na Royal mile