Do Da Latu jsme s V. jely nočním sleeping busem. Já moc nemám problém kdekoliv zabrat, navíc jsme v letadle dostaly takový taštičky s klapkama na oči, špunty do uší, ponožky apod. Takže jsem to hnedka využila, přikryla se dekou (ta byla nic moc, ale klimatizace jela na plno tak nebylo zbytí) a usla. Vyjížděli jsme v půl 9 večer a do Da Latu přijeli v 5 ráno. V podstatě celou dobu jsem spala, V. ne, ta měla chudák problém s kodrcáním a celou noc neusla. Na nádraží jsme ukázaly, kde bydlíme a místní pán nám ukázal do jakýho minibusíku jít.

Bydlíme v guesthousu asi 5 min chůze od středobodu města – jezera. Jelikož jsme ale přijeli tak strašně brzo ráno, všichni tam ještě spí a nemůžou nás ubytovat, protože ještě samozřejmě nemají volný pokoj.
Jdeme tedy do města shánět něco k jídlu a projít se. Celý město je takový turistický kýč a moc nás neuchvátilo. Na jezeře jezdí Číňani na labutích, kolem jezera jezdí v kočárech alá Popelka a hlavní atrakcí tu jsou zahrady, který stojí za prd. V průvodci píšou, že to má být malá Paříž… No není. Ale s V. jsme našly OBŘÍ market. Začalo to na ulici, pokračovalo na kruháč až do další ulice a tam byl asi tří patrový barák, který byl taky tržnice. No obří říkám 😀 Ženský tady jsou dost drsný a nepříjemný. Odůvodňuju si to tím, že jim je zima (je tady příjemných asi 25 stupňů a ony nosí péřovky :D). Celý to procházíme, fotky máme máznutý, protože se jich bojíme a fotíme na tajňačku 😀 Ale jsme nadšený. V tý budově je celý patro masa. Vypadá to, že to funguje i jako jatka. Je mi z toho trochu šoufl, jak se tam všude válí maso, jak to porcujou a utíkam pryč, když vedle mě pán podřezává slepici. Za rohem si pak dáváme Pho Bo a je to nejlepší Pho z celýho Vietnamu. Paní má děsně dobrej vývar, cibuli a bylinky má vedle v košíčku a tak si je každý může do polívky přidávat dle libosti. Pak se konečně ubytováváme u pana Kima, celá jeho rodina je moc milá a skvěle se o nás starají.

Půjčujeme si tady poprvé (v životě!) skútr. Obě jsme už předtím jezdily, ale nikdy ani jedna neřídila. Říkáme si, že to nebude těžký, řidičák po nás nechtějí a tak nasedáme. Prvních pár metrů mám problém jet rovně, ale hází nás to rovnou na hlavní a na kruhák, takže zkouška ohněm hned z první a tak se velmi brzo začínáme v tom chaosu na silnici orientovat. Platí pravidlo, kdo je větší má přednost 😀 Když vyjdeme z města už je to pohoda. Okolí je skvělý, vidíme květinový plantáže, kávový plantáže, farmu cvrčků (kde si kupodivu kupujeme rýžový víno), hedvábnou továrničku, kde ochutnáváme červa morouše a naše první sloní vodopády. Hrozně nás to na skútru baví. Mají tady i novou lanovku, která vede k malý pagodě a jezeru, kde se dá jezdit na labutích (zase :D). Co ale objevíme až úplně nakonec je pagoda – Linh Phuoc – zapadlá kousek od města. Začalo v tu dobu, co jsme tam jely hodně pršet, tak jsme se schovaly na prvním volným místě na chodníku, kde jsme zaparkovaly. Bylo to před krámkem páru vietnamských důchodců, který nemluvili slovo anglicky, ale i tak byli moc milí, nabízeli nám čaj a pořád se na nás usmívali! Nakonec jsme se k pagodě dostaly a můžu říct, že to byla nejkrásnější pagoda, kterou jsem kdy viděla. V hlavním sále byl velký Buddha a kolem ve třech patrech menší zlatí Buddhové. U nich seděli mniši. Až po pár minutách mi došlo, že nemeditují, ale jsou voskový 😀

Další den máme koupenou jízdenku do Nha Trangu.

trhy

kávové plantáže

Elephant Waterfalls

frčíme na skútrech

jezero a napravo „Eiffelovka“

nejkrásnější pagoda