Do Hoi An z Nha Trangu se dá jet nočním busem přímo, my se rozhodli pro noční vlak, který jede do Danangu a tam nás vyzvedl řidič z guesthousu a odvezl nás přímo tam. Danang je od Hoi An asi půl hoďky. Noční vlak mě nadchnul! V kupé jsou dvě palandy a my s V. jely úplně samy. Navíc se dá zamknout a je nahoře i dole dost místa na krosny. Všechno relativně čistý, dokonce i povlečení vypadalo, že ho vyměnili. Jely jsme samozřejmě soft bed (ještě je možnost levnější hard bed) a platily kolem 700 000 VND.

Ve vlaku jsme zjistily, že V. zapomněla v hotelu u bazénu foťák. Rozběhlo se rozsáhlý pátrání, kdy obcházela kupé a ptala se všech přítomných na vypůjčení mobilu na internet. Našla strašně hodnýho Vietnamce, který ji do hotelu zavolal, vyřídil jí to a nakonec dopadlo všechno až neuvěřitelnym happy endem, kdy foťák v hotelu našli, zabalili, poslali busem do Hoi An do nějaký kavárny a my ho tam vyzvedly. Neskutečný!

V Hoi An jsme bydlely v guesthouse u řeky, poloha byla super, blízko k nočnímu trhu s lampionama a blízko i do centra. Hoi An je malinký městečko s historickým centrem, to je typický s malinkýma domečkama, různě barevnýma, kolem jsou všude rybářský loďky a nejznámější (kromě lampionů) je tu starý japonský most. Je to všude kolem taková placka, takže ideální na jízdu na kole. První den jsme si ale půjčily skútr a vyjely ven z města přes Danang až na pagodu nad městem s největším Buddhou, co jsme tu viděly. Výlet to byl skvělý, Danang je nejrychleji rostoucí město Vietnamu a začíná se z něj pomalu ale jistě stávat nový Nha Trang, pláž je tu zatím úplně bez lidí a moc pěkná, ale kolem se všude staví hotely a cesta mezi Danangem a Hoi An je staveniště resortů.

Noční trhy v Hoi An jsou tady nejproslulejší, proto sem jezdí neskutečný počet busů z okolních měst a totálně ucpávají tohle malinkatý městečko. Je to ultra turistický, ceny jsou přehnaný, ale za zážitek to stojí. Lampióny jsou v noci vážně krásný, suvenýry lákají ke koupi i za tu cenu a hlavně, je tu spousta sladkých jídel k ochutnávání. Objevila jsem tu dezert – flan, což je vanilkový (asi?) pudink vyklopený do kelímku a zalitý kávou. Nevyrovnalo se mu nic!
Ochutnala jsem i typický vietnamský dezert z fazolí, ale to mi moc nejelo. Pak tu byly smažený placičky všeho druhu, který jsme taky ochutnaly, ale smaží to tu několikrát, takže byly strašně nasáklý a úplně vysušený.

Je to město nejen lampiónů, ale taky jídla. Mají tady několik specialit, který jsou typický jen pro tuhle oblast. Měla jsem je poctivě zapsaný v mobilu abych všechny vyzkoušela. První jsme zkusily „Cao Lau“ – zvláštní nudle s vepřovym, to mi moc nejelo, protože mi to přišlo dost bez chuti, ale V. si pochutnala. Pak „White rose“ – knedlíčky posypaný smaženou cibulkou a zalitý něčim podobnym jako se zalívá bun bo nam bo, ty byly vynikající!

V Hoi An jsme strávily 4 noci, kdy jsme objevovaly okolí na skútru, bloudily na kole (s košíkem yay!) po kokosových ostrovech a každý den skončily na nádherný pláži, která se kolem 4 hodiny odpoledne pomalu měnila v jednu velkou restauraci. Bylo to tu naprosto boží a všem bych to doporučila!