V rámci skvělýho programu mediků IFMSA, kdy se o nás starali indonéští medici nás vzali na výlet, kam s náma nakonec nejeli 😀 Jak typický. Kdo s náma z místních ale jel, byl novej kámoš urolog – Davis, kterýho jsme potkali na sále a byl hrozně vtipnej tak jsme ho pozvali s náma. Ráno nás kámoši odvezli do přístavu na ferry na ostrov jmeném Sabang neboli Pulauh Weh. Najdete na něm mimo jiné krásný pláže, skvělý potápění a začátek/konec Indonésie, podle toho z jakýho směru to chcete brát 🙂

Ubytko jsme měli na doporučení mediků u nějakýho jejich kamaráda v džungli v takových chatičkách s výhledem na moře, naprosto boží! Nejslavnější pláž zdejší se jmenuje Gapong, kterou jsme viděli jen chvíli, když nám tam zastavil taxikář, my bydleli u Iboan beach.

Ostrov je dost benevolentní takže prohibice tu neplatí a my tu konečně můžeme být v bikinách. Voda je tu průzračná s bohatym podmořskym životem, takže hned jak jsme přijeli jsme šli na pláž a šnorchlovat. Další den jsme se přihlásili na kurz potápění. Dost tu nabízeli za levno i kurzy s certifikátem, ale my tu byli jen na víkend tak bychom to nestihli.. Každopádně potápění mě úplně nadchlo! Domluvili jsme si to s takovym postaršim týpkem a usmlouvali jsme to na 10 euro myslim. Nejenom, že to bylo zábavný, naučný, ale taky mi dost dost šlo 😀 Dělali jsme i takový blbůstky, že jsme si nechali natéct vodu za brýle a pak to vyfukovali (což certifikovaný potápěč musí umět jak nic) a tak to bylo ještě o trochu zajímavější. Pod vodou jsme viděli spousty barevných rybek, korály, ale i se nám poštěstila chobotnice! Hned po návratu jsme si objednali potápění i další den, ale někdo na ostrově zemřel a místní dodržují smutek a všechno (obchody, restaurace apod) zavírají takže nám zavřeli.

Poslední den jsme strávili na skútru poznáváním ostrova. Byli jsme u vodopádu, kde jsme se mohli koupat (já byla dost pokakaná, takže já tam sotva strčila nohy, stydim se za to dodnes 😀 ), k vodopádu vedla několika kilometrová cestička, kterou jsme museli zdolat, ale stálo to za to. Pak jsme viděli hot springs, ale ty teda byly docela ošklivý, uměle udělaný bazény v dost pochybnym stavu. Chtěli jsme i dojít na sopku odkud horký prameny tekly, ale chtěli za vstup až moc přehnaně peněz. K nejsevernějšímu bodu Indonésie jsme dojeli přesně na západ Slunce a bylo to kouzelný i přes milion turistů kolem. Koupili jsme si tam pivo a smáli se jim, jak čekali na fotku s nápisem nultýho kilometru.

Nadšenost z ostrova ještě posilnila místní směsice kuchyní, kdy jsme si dávali jídla od krevetovýho kari po čápatí s guacamole 😀 Ale všechno měli moc dobře udělaný a ochucený, že to bylo až překvapující. Ostrůvek je to krásnej a kdybych byla někde poblíž tak bych se tam jednou ještě ráda vrátila ….