11-20.7.

Hurá! Jedeme pryč z Jakarty! Sotva jsme ale došli ke gate, tak se nám začali ozývat kamarádi z Čech, že asi nikam nepoletíme, přestaly totiž lítat letadla z Bali a dalších 5 letišť kvůli soptící sopce. Nás to tady nakonec naštěstí nezasáhlo a vzlítáme, jen jsme měli hoďku zpoždění (což jak jsme pak zjistili je pravidlem). Zpoždění nám piloti vynahradili a stihli to zaletět za hodinu a půl. Semarangský letiště bylo boží! Maličký, domácký, zavazadla házeli na pás hnedka vedle nás, vtipný prostě 😀 Po dlouhým vyjednávání s taxíkama a hloubáním nad nejlepší a nejlevnější cestou do Jepary jsme přistoupili na podmínky taxikáře a 3 hodiny jeli v úplně vymrzlým taxíku do Jepary, kde jsme se ubytovali v prvním „hotelu“, co měl otevřeno. Jelikož už bylo docela pozdě večer a všude bylo zavřeno tak jsme si koupili instantní nudle v kelímku a sušenky 😀

Ve 4 hodiny RÁNO nám začala řvát modlitba z vedle stojící mešity, a když to konečně skončilo tak nám začal zvonit budík  😀 Vstávali jsme v 5 ráno abychom stihli trajekt. K snídani jsme dostali první nasi goreng – smažený vajíčko a rýži – taky smaženou 😀 Ale bylo to fakt moc dobrý! Pak jsme vyrazili k molu, kde u lístků byla už hrozná fronta, báli jsme se aby na nás vyšly lístky vůbec. Nakonec jsme vše zvládli a za 4 a půl hodiny trajektem jsme dopluli do ráje.

Karimunjawa je ne moc známý ostrůvek u Jávy, obklopený stovkami dalšími menšíma ostrůvkama. Dočetli jsme se o něm v průvodci, ale turisti na ostrov obecně moc nejezdí, je to zajížďka od klasických cest vedoucích pak přímo na Bali. Využili jsme toho, že tu jsme na 2 měsíce a dobře jsme udělali! Je to opravdu ráj, pláže jak z katalogu, moře krásně čistý a západy slunce romantický jak blázen. Ubytovali jsme se v nejlevnějším guesthouse u mladého páru Indonésana s Holanďankou, máme tu turecký záchodem a matraci na podlaze 😀 Ten jsme po pár dnech vyměnili za vyhlášený Coconut house, kde jsme k snídani dostávali snídani mých snů – palačinku s banánem a čokoládovou polevou 😀

Půjčili jsme si poprvé skútr, objížděli pláže, zkoumali ostrov skrz na skrz, pili kokosy, k obědu si dávali na pláži od místních žen placku se zeleninou a banán v těstíčku (mega mňam!) a namáčeli to do jejich známý kecap manis (hodně nasládlá sójovka) a po večerech popíjeli Bintang. Bavil mě pozorovat ten místní klidnej ostrovní život, kdy si v supermarketu pokladní dával šlofíka a byl neprobuditelný, tak jsme mu museli nechat peníze na stole nebo místní „benzínky“, kdy u silnice je stánek s PET láhvema, ve kterých je benzín nebo voda do ostřikovačů 😀 Západy slunce byly neskutečný nejen na pláži, ale i na kopci „love point“, kde je obří značka LOVE a i skvělej výhled na okolní ostrůvky. Večeřeli jsme v místním warungu za cca 10 000 IDR (19kč) nasi goreng nebo mie goreng (smažený nudle). Jednou jsme zašli na místní náměstíčko (větší plocha trávy), kde se večer rozloží místní ženský a vaří a prodávají, co ten den vylovili muži, takže rybí trh. Zkoušeli jsme olihně, který mi přišli bez chuti a rybu na grilu, která byla moc dobrá. Co mě zaujalo úplně nejvíc, že tady ohřívali kokos na ohni, pak to osladili trochu kondenzovaným mlíkem a to bylo vynikající a nikde jinde jsem to už pak neviděla! Tam jsem si taky pak poprvé dala ice coffee – es kopi, protože jsem se o něm dočetla na blogu a bylo faaakt dobrý !

Jeden den jsme si udělali výlet po okolních ostrůvkách, půjčili za 450 tis. loďku na celý den. Ráno jsme nakoupili nasi goreng pro nás a řidiče k obědu, to se tu tak dělá a vyjeli jen na pár metrů 😀 Pak kapitán řekl, že je porouchaný motor a že musíme zpátky 😀 Nakonec jsme dostali jinou loďku a ta chvíli vypadala, že nenastartuje vůbec, ale nakonec to zvládla. Na moři už byly docela vlny a dost to houpalo. Na jeden ostrůvek jsme se kvůli tomu ani nedostali a když jsme na jiný seběhla se na nás smečka psů, protože cítili náš oběd 😀 Dost to na ostrově foukalo, ale na druhý straně ostrova než kde jsme zaparkovali, to byl ráj. Hned u moře byl takový přístřešek, kde jsme se rozvalili a bylo to fajn. Nakonec jsme jeli ještě na ostrůvek s shark poolem – ohraničený kus moře, kde měli hrozně moc žraloků a i želvu ! No a dá se tam s nima koupat… První jsem tam poslala H. a když jsem se ujistila, že nekoušou, tak jsem šla i já. Byl to divný pocit, když kolem krouží žraloci, byla jsem trochu pokakaná 😀 !

Zažili jsme tady poslední den Ramadánu, který oni dost oslavují. Jezdili tu takový vozíky s miniaturama mešit z vesnic odkud přijeli a zpívali, pak byl ohňostroj v aku-aku (rybí trh). Oslavy včetně ohňostrojů a zpívání pokračovalo do ranních hodin, ale ve 4 už všichni zase zpívali z mešit.

Co se ale v tomhle ráji nestalo, bylo, že se zvedli vlny natolik, že přestal jezdit trajekt. Zase jsme uvízli. Místo 3-4 plánovaných dní jsme tady zůstali víc jak týden a to nás ještě vysvobozovala velká loď, co jezdí cruise za nehorázný poplatky. Nedá se nic dělat, balíme a jedeme směr Bali!