7.7.-11.7.2015

Rozhodnutí jet do Indonésie a ještě na tak dlouho přišlo v podstatě samo. Přihlásila jsem se ve škole do projektu IFMSA, dělala pro ně mimoškolní aktivity a vedla chirurgické šití pro mediky. Tím jsem si nasbírala body k dobru k testu z angličtiny a ejhle, dostala jsem se na stáž do Indonésie! Jelikož je to cesta doslova přes půlku světa, tak jsme si s H. řekli, že už tam zůstaneme celý prázdniny a zkusíme projet, vidět i ochutnat, co nejvíc z týhle obří země. Tak začalo naše indonéský dobrodružství na 2 měsíce.

Přežili jsme let! Letěli jsme z Prahy, kde byl super salonek s občerstvením (takže chlebíčky) a pitím (takže alkohol). Do letadla jsme nastupovali veselí a bez strachu o život. Letěli jsme přes Dubaj s Emirates asi za 18 tis kč. V Jakartě na letišti jsme strávili asi 3 hodiny sháněním letenky z Denpesaru do Acehu, ale přes všechny nesnáze MÁME!

Večer po ubytování v hotelu (hotel jsme si pro jistotu objednali ještě z Prahy a stál 400kč/noc) jsme hledali streetfood, ale nikde kolem nic nebylo, tak jsme si dali jediný, co jsme potkali – tyčky s jakýmsi masem, moc dobrý, ale lepší nevědět, co za maso to bylo 😀 Cestou zpět jsme potkali pána, co něco smažil. A co je smažený to je i dobrý že jo. Tak jsme si od něj koupili od každýho 2 kousky a chtěl za to 6000 rupií, což je nějakých 10kč, začíná to dobře! Jedno z toho chutnalo jako bramborák, druhý byly závitky plněný jen nudlema a třetí neidentifikovatelný sladkoslaný něco 😀

Jelikož jsme přijeli v době Ramadánu tak náš původní plán zajet na nádraží a bez problémů koupit lístky na vlak směr Jepara jaksi nevyšel… Takže jsme se zasekli v Jakartě! V obrovský, desetimilionový, hnusný, zasmogovaný Jakartě. Blbej Ramadán! Světlym bodem dne byly donuty z Krispy Creme na nádraží – ramadan edition 😀 Na vlakový nádraží jsme jeli takovou rikšou, která je prý jenom v Jakartě, byl to docela adrenalin v jejich provozu, jet v tom ve dvou a ještě s krosnama 😀 Všechny vlaky byly teda úplně vyprodaný, takže jsme se ubytovali v hotelu kousek od letiště a zítra odpoledne nakonec letíme směr Semarang. Letíme s Lion Air a máme jedny z posledních míst.

Večer jsme šli na lov jídla a konečně jsme byli ve warungu! Tam to funguje tak, že ukazujete, co chcete a kolik toho chcete. Dala jsem si rýži se zeleninou a takovou smaženou placku s krevetama a meeega mňam! Ta placka teda fakt vynikající.