Cesta ze Samosiru byla unavná. Přejeli jsme do Parapatu, kde jsme si dali asi nejpálivější jídlo na světě (nasi goreng ale když se nás ptala, jestli chceme pálivý tak jsme bohužel řekli jo) a pak už jsme jen čekali na nádraží na bus, který měl 4 a půl hodiny zpoždění. Autobusem jsme jeli „transsumaterskou magistrálou“ – člověk by si představil velkou dálnici, ale ne-e, úzká silnička napříč džunglí, co nejvíc klikatá 😀 Projeli jsme rovníkem zpátky na jižní polokouli. V Bukkitingi vystupovali všichní ostatní turisti, co s náma cestovali. Dneska bych tam vystoupila taky a šla na trek za největší kytkou světa (musíte ale přijít v dobu, kdy kvetou). My jeli dál až do Padangu a to byla už jenom jedna dlouhá kolona.

Po 19 hodinách v buse jsme dorazili na nádraží. S Američanem se kterým jsme se seznámili po cestě jsme si půjčili dohromady taxík do centra, kde nám jel další bus 😀 Ale měli jsme čas, tak jsme se prošli po trhu a ochutnávali. Dala jsem si placičky a kuře a něco, co vypadalo jako muffin, ale místo papíru kolem byl list. A to bylo úplně vynikající, takový kokosový jakoby s rumem mi to přišlo. Pak nastalo peklo. Nastoupili jsme do MHD busu směrem na Bungus beach, kde jsme měli zamluvenej hostel, ale chtěli po nás víc peněz než nám psal ten majitel, že po nás chtít mají, pak když jsme si konečně sedli tak jsme se tam sotva vešli, ale to jsme ještě nevěděli, že se nás tam nasáčkuje třeba sto 😀 Strašný!! Ukázka v obrázcích dole ať máte jasnou představu 😀

Náš bungalovík je přímo na pláži, vybavení je tak akorát, majitel nejvíc ochotnej a cena 100tis/noc se snídaní je víc než uspokojující (Tintin se jmenuje to ubytování). Pláž je maličká a máme to přesně 10 kroků do moře! No boží. Raol – majitel, nás hned nabádal ať si s nim uděláme výlet lodí na jeho druhou beach dál odsud, že to tam je čistší (Padang je obrovský město s velkým přístavem, proto voda nebyla úplně čistočistá), hrozně jsem chtěla, tak jsem se domluvila s další rodinou, aby nás to vyšlo levněji a plácli jsme si.

Programem na náš poslední týden v Indonésii po několika týdnech cestování byl odpočinek. Ráno jsem se vzbudila vyšla na terasu, rozjímala, Tintin hnedka začal vařit kafe a každý ráno se ptal, jestli si dám vejce nebo palačinku. K obědu jíme čerstvou papáju s limetou a večeři máme přes ulici nasi goreng za 10tis. Jak ve snu úplně! Tahle oblast je vyhlášená hlavně na rendang – což je něco jako indonéský guláš, akorát o hodně pálivější a my v tom měli i fazole. Ale naprosto skvělý (v Praze ho dělají moc dobrý v Jávance). No jenže to bychom nebyli my, kdyby nás to nicnedělání za chvíli nepřestalo bavit 😀 Takže jsme si udělali výlet po okolí k vodopádu. Šli jsme pořád kolem řeky směrem nahoru po velkých kamenech, občas tam byli přírodní jezírka z toho a dokonce jsme v jedný z nich viděli sladkovodní želvu! Když už to bylo moc daleko a zahlídla jsem obří stonožku tak jsem řekla, že dál už nejdu a tak jsme se vykoupali v tom bazénku.

Ještě večer jsme s Raolem jeli na ostrov spolu s německou rodinkou. Klasicky dal každýmu jinou cenu, podle toho, jako kdo uměl smlouvat. Oni to měli za 700tis a my za 400tis – to za cestu ta ma zpět, jídlo, pití, ubytování. Dojeli jsme tam až po setmění a k večeři měli moc dobrý kuře s rýži a dokonce i zeleninu. Bungalov tady je úplně luxusní. Přímo na pláži, s nebesama a všechno moc krásný a nový a venku nám rostou papajovníky! 😀 Pláž tu je skvělá, moře krásný i na potápění, jsme tu úplně odříznutý od světa džunglí. Při potápění jsem taky zahlídla želvu! Prostě totální ráj!! Dali jsme si oběd – hranolky s vejcem natvrdo, papája, ananas a meloun a odpoledne jeli zpátky.

Další den už jsme jeli na letiště, kde jsme KONEČNĚ po celých 2 měsících objevila dadar – zelenou palačinku plněnou cukrem a kokosem, takže jsem si splnila vše, co jsem chtěla ochutnat a odlítám spokojená 😀 V Jakartě jsme přespali noc, měli jsme stejný hotel, jako prvně (je kousek od hotelu, docela levný se snídaní a hlavně mají shuttle bus na letiště zdarma takže nás vyzvedli i odvezli). Ta postel! Ta peřina! Televize! HORKÁ VODA! Docela nezvyk, ale dost jsme si to po dlouhý době zase užívali ! Dali jsme si poslední street foodový satay (10 tyček za 14 tis) a ráno letěli domů. Po 2 měsích, který mi daly hrozně moc jsem se loučila s úžasnou Indonésií, která mi všim svym dobrodružstvím zůstane vždycky v srdci. Ať to tu smrdí jak chce, je to tu překrásný!!! 😀

Let trval kolem 8 hodin Jakarta-Dubaj-Praha, k jídlu jsme měli nasi goreng 😀 Po příletu mě čekala maminka na letišti s chlebem se šunkou a smažákem doma! Ještě, že jí mám <3

Tak další dobrodružství zas příště!

T.

Noční zábava s Raolem