Tak jsme zase na cestách! YES! Z Banda Acehu jsme letěli do Medanu odkud jsme pak jeli busem z Binjai nádraží s cílem dojet do Bukkit Lawang. „Bus“ byl minibusík v procesu rozkladu, totálně narvanej, že se nám tam ani krosny nevešly, tak to Indonésani vyřešili po svym. Hodili je na střechu.. Takže jsem se při každý zatáčce modlila ať nevidim tu svojí na silnici 😀 Hned po příjezdu do Bukkitu si nás odchytl nějaký týpek, už v průvodci psali, že si turisty takhle odchytávaj průvodci, nabídl nám docela fajnovou cenu a ukázal nám i levnej hotel za 100 tis. IDR/noc, kde jsme se ubytovali. Domluvili jsme s nim celodenní trek za 500tis IDR /os. Vycházeli jsme hned z rána, naše skupika čítala asi 10 lidí. Zezačátku jsme šli nějakou private place, kde pěstovali kaučukovníky, vyšli kolem nich spoustu schodů a nahoře už byli lidi co čučeli jenom nahoru. Všichni totiž hledali orangutany.

Malý úvod k tomuhle tématu si nedokážu odpustit, i když moje prozření přišlo až o pár dní později kousek jižněji. Orangután je už skoro vyhynulý druh opice, protože se v Indonésii ve velkým vypalují pralesy, což je jejich přirozený prostředí, takže když neumřou v plamenech, utíkají pryč od pralesa, kde umřou na vyhladovanění nebo v tom horším případě se jich ujme vesničan a ukazuje je v kleci jako atrakci. Vesničani jsou tady taky podplacení od velkých firem a dostávají odměny za jejich zabíjení. Jako důkaz jim pak vozí jejich useklý ruce třeba… Tohle všechno se děje kvůli nadnárodním firmám, který si tak dělají půdu a místo pro pěstování palmy olejky z nichž se pak vyrábí palmový olej. Hodně se o tomhle tématu už mluvilo, bylo chvíli „módní“, ale bohužel už se na to zase zapomnělo. Připomenout si to můžete tady: https://www.youtube.com/watch?v=god62gLOx_4 , kde ukazují všechny následky těžby palmovýho oleje (nejenom orangutany). Víc s tim prudit nechci…

Takže zpět do džungle k orangutánům, který tu jsou trochu odříznutý, ale za to v bezpečí a chodí se sem přiživovat ovocem. Proto jich je tu větší koncentrace. Viděli jsme jich spoustu. Jako hřeb jsem považovala obrovskýho samce lenivějícího na stromě pár metrů od nás, pravým hřebenem ale byla samička s malinkatym orangutánkem, který byli tak blízko, že jsme se jich mohli dotknout. V týhle oblasti ještě byla spousta dalších turistů (tady končili párhodinový treky), odešli jsme od nich dál a dostali sváču – banány, rambutan, maracuju a jeruman. Dál jsme pokračovali několik kilometrů džunglí nahoru dolů, naobědvali se na kmeni stromu, kde se k nám přidal obrovskej pták (bůhví co to bylo 😀 ) – dostali jsme nasi goreng v banánovym listu a jako dezert byl šťavnatej ananas. Pak už jsme šli vesměs pořád dolů v dost kluzkym terénu, dokonce jsme se chvíli slaňovali po liáně! Došli jsme až k řece, kde byla zase samice s malym, tak jsme je tam okukovali, koupali se v řece než nám průvodci sestavili „tube“, což byla fantastická věc z nafouknutých kol, který svázali k sobě a tim jsme sjeli po řece zpátky dolů do vesnice. Takže taková netradiční voda 😀 Byla to pecka, ale bylo málo vody, tak jsme se sem tam štrajchli 😀

Vesnička je přizpůsobená velkýmu přílivu turistů, takže se tu nevyhnete krámkům, předraženým restauracím a cestovkám nabízející transporty přesně kam potřebujete, ale za šílený ceny. Měli jsme tu být jen jeden den na ten trek, ale docela se nám to tu líbilo, tak jsme tu ještě den zůstali a udělali si výlet do nedalekých Bat cave, kde jsme si (a to bylo nejlepší rozhodnutí) zaplatili průvodce. Vstup byl za 10 tis, průvodce za ukecanejch 80 tis. Jenom u vchodu do jeskyně jsme šplhali po kluzkých schodech, s čím jsme nepočítali a já tam chytře šla jen v žabkách. První jeskyně (kam by se dostal člověk bez průvodce, ale dál už by víc neviděl) byla docela nuda, pak jsme ale začali procházet úzkýma dírama mezi kamenama až jsme se dostali do druhý jeskyně, kde už byla spousta netopýrů. Bohužel taky asi miliarda švábů, z toho jsem nebyla nadšená vůbec. Naštěstí byla velká tma tak jsem dělala, že tam nejsou. Končilo to takovou obří dírou nahoře kudy prý každou noc vylétavaj, ale teď tam dělala magický světlo. Na hotelu jsem pak objevila dortíky (ty já ráda) a byla jsem nadšená – 4 mini banánky politý kokosovým pudinkem a posypaný čokoládou!

Další ráno už jsme vyráželi k Lake Toba, ale o tom až příště……

 

klasik ubytko

kaučukovník

nadsamec 😀

nasi goreng

divnopták 😀

fuška to byla! 😀

ňuňuuuu

tube 😀

klasická ulička ve vesničce

vstup do Bat cave

jo, takhle jsme se tam fakt soukali

nejenom švábi a netopýři tam byli …. ble

magic light